Teatre-Museu Dalí ve Figueres představuje uměleckou stránku Dalího, ale Nadace Gala-Salvador Dalí spravuje ještě dva další objekty (dohromady se mluví o tzv. Dalíovském trojúhelníku), jež dávají nahlédnout do osobního života malíře a jeho celoživotní múzy. Zvláště cenný je v tomto směru dům v Portlligatu, kde dvojice společně žila, byť s přestávkou v letech 1940–1948, strávených v USA, od roku 1930 až do Galiny smrti o dvaapadesát let později.

Dalího otec, notář Dalí, se narodil v roce 1872 v rybářské vesnici Cadaqués (dnes je to třítisícové městečko), kde později vlastnil dům u pláže a Dalí tam od dětství trávil prázdniny. Místo letní bezstarostnosti, kde také hojně maloval, si zamiloval. Otec mu tam proto posléze pronajal ateliér nedaleko od svého domu. A pak přišlo léto 1929. Za Dalím přijeli do Cadaqués na návštěvu z Paříže galerista Goemans, připravující jeho výstavu, s partnerkou, Luis Buñuel, René Magritte s manželkou a také básník Paul Éluard s manželkou Galou a dcerou Cécile. Setkání to bylo víc než osudové. Když návštěvníci odjížděli zpět, Gala setrvala v Cadaqués o několik týdnů déle… a následně se už od Dalího nikdy neodloučila. Dalí ve své autobiografii Tajný život Salvadora Dalího, která poprvé vyšla v roce 1942, napsal: „Chtěla něco – něco, co by bylo naplněním jejího vlastního mýtu. A to, co chtěla, bylo něco, o čem si začínala myslet, že jí to snad mohu dát jen já!“ A v knize rozhovorů s novinářem Andrém Parinaudem, která vyšla v roce 1973 pod názvem Comment on devient Dalí, říká: „Bez lásky, bez Galy bych nebyl Dalí. To je pravda, kterou nikdy nepřestanu hlásat a podle níž nikdy nepřestanu žít. Ona je moje krev, můj kyslík.“

Kdo byla tahle osudová Gala? Trochu zjednodušeně řečeno – ruská modelka a múza. Narodila se jako Jelena Ivanovna Ďjakonovová roku 1894 v Kazani, v 18 letech se ve Švýcarsku, kam odjela kvůli onemocnění dýchacích cest, potkala se sedmnáctiletým Paulem Éluardem a zamilovala se do něj. Po návratu do Ruska pracovala chvíli v Moskvě jako učitelka, ale v roce 1916 se vydala za Éluardem do Paříže, o rok později se vzali, v dalším roce se jim narodila dcera Cécile, k níž si nikdy nenašla vztah. Éluard přivedl Galu mezi surrealisty, kromě něj inspirovala Louise Aragona, Maxe Ernsta i Andrého Bretona, který o ní ale později tvrdil, že na umělce, s nimiž se přátelila, měla destruktivní vliv. V případě Dalího tomu však rozhodně bylo jinak. Stala se nejen jeho múzou, ale také, řečeno dnešním slovníkem, manažerkou a agentkou, člověkem, který ho chránil před záludnostmi praktického života. „Gala vždy věděla lépe než já, co potřebuji, abych mohl pracovat,“ tvrdil Dalí. Julien Levy, významný Dalího galerista v USA ve 30. letech, napsal ve své autobiografii o setkání s Galou v Paříži: „Zdálo se mi, že Gala spíše usměrňovala, než rozptylovala tuto šílenou střelu…“ I katalánský spisovatel Josep Pla ji v knize Homenots označil za „rozhodující vliv“ a pokračoval: „Vše nasvědčuje tomu, že tato dáma mu (Dalímu) velmi a ve všech ohledech pomáhala.“

Vraťme se ale zpátky do roku 1929. Dalího vztah s vdanou Galou, článek popisující jeho provokativní chování na výstavě v Paříži i to, že tam vystavil kresbu „Někdy s potěšením plivu na portrét své matky (Nejsvětější srdce)“, vedly, eufemisticky řečeno, k ochladnutí jeho vztahu s otcem. Dalí si proto musel najít vlastní dům. Podařilo se mu to v ještě menší vesničce Portlligat hned u sousední malé zátoky, kde v srpnu 1930 koupil maličký rybářský domek, spíše chatrč s propadlou střechou, v níž si synové majitelky ukládali své rybářské náčiní. Měla plochu 22 m². O měsíc později koupil druhý, obdobně velký domek v těsném sousedství. O nákupech, opravách a zařizování domů píše Dalí podrobně v již zmíněné autobiografii Tajný život Salvadora Dalího, jež vyšla i v českém překla…