Jablonci nad Nisou se často přezdívá Brána Jizerských hor. Bránami se obvykle prochází nebo projíždí, v případě Jablonce by však byl hřích nezastavit a nepodniknout za jeho pamětihodnostmi alespoň krátkou procházku.
Nejprve trochu historie. Ponechme stranou její nejstarší kapitoly, protože pro náš účel začíná být zajímavá od roku 1868, kdy císař František Josef I. povýšil Jablonec na město. V té době už mají výrobky zdejších sklářů a výrobců bižuterie doma i ve světě velké renomé, a když v důsledku událostí prusko-francouzské války odpadne jejich největší zahraniční konkurence, na několik desetiletí ovládnou světové trhy. Jablonec těží z dostatku financí a daří se mu značně modernizovat svou tvář. Na pomoc si bere hlavně novorenesanci, secesi a později funkcionalismus.
Není od věci, začít návštěvu města setkáním s odvětvím, jež mu přineslo věhlas i prosperitu, tedy vydat se nejprve do Muzea skla a bižuterie. Jeho hlavní expozice je umístěna v rozlehlém secesním domě s decentním rostlinným dekorem na fasádě, který od roku 1904 sloužil jako sídlo jedné místní exportní firmy. Ve třech podlažích si můžeme prohlédnout stovky přehledně řazených exponátů a odnést si odtud rámcovou představu o vývoji sklářství od antiky po současnost a zároveň i představu o obrovské variabilitě zdejších bižuterních výrobků.
Muzeum stojí v samém centru Jablonce, které má neobvyklou dispozici – jeho osu tvoří tři náměstí umístěná ve svahu nad sebou a propojená z obou stran bočními ulicemi. Každému vévodí jedna významná stavba, shodou okolností všechny s nápadnými věžemi. Na dolním náměstí je to novorenesanční Stará radnice dokončená v roce 1869, v jejíchž zdech dnes najdete městskou knihovnu. Původně zde sídlil městský úřad, jenž se ale ve 30. letech minulého století přesunul o „patro výš“ na Mírové náměstí, kde byla pro něj připravena novostavba funkcionalistické Nové radnice. Do této stroze vyhlížející robus…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Český ráj