Paris zaujal vznešenou pozici blazeovaného krále a lhostejný ke cvakajícím fotoaparátům i mobilům si přemýšlí o svých věcech. Rozverná Surya Bára se nejdřív válí na zádech, všechny čtyři tlapy vzhůru k nebi, a pak si hraje s klackem, zatímco Artemis se decentně prochází kolem svého výběhu.
Trojice bílých tygrů patří k nejznámějším a mezi návštěvníky nejoblíbenějším obyvatelům liberecké zoologické zahrady. Zvláštní, v přírodě velmi nápadná a jen krátce přežívající mutace tygra indického s bílým základním zbarvením, hnědošedými pruhy a modrýma očima se v historii objevila několikrát. Jedno takové asi devítiměsíční opuštěné mládě bylo odchyceno roku 1951 v indickém státě Madhjapradéš a dostalo se do chovu mahárádži z Révy. Samec pojmenovaný Mohan byl nejprve po dvou letech spářen s normálně zbarvenou tygřicí a v roce 1958 s jednou ze svých dcer – toto spojení dalo čtyři bílá koťata, a tím začal chov bílých tygrů, kteří se v 60. letech dostali postupně do Evropy i USA. Do Liberce přišel první pár bílých tygrů poprvé v roce 1994. Samice z tohoto páru porodila roku 2002, už s jiným otcem, trojčata, která jsou dosud jediným úspěšným odchovem bílých tygrů v Liberci. Z těchto trojčat pochází tygřice Artemis. Její bratr Achilles úspěšně rozmnožuje řady bílých tygrů v zoo Bratislava – jedním z jeho potomků je druhá liberecká samice Surya Bára, tříletá slečna, která své druhé jméno získala po své sponzorce, olympijské vítězce Báře Špotákové. A abychom výčet dokončili – hrdý Paris se narodil ve francouzské zoologické zahradě Parc de Beauval. Samozřejmě musíme připomenout i další sportovní přesah – extraligový hokejový klub Bílí Tygři Liberec má tyto šelmy od roku 2000 v názvu i znaku a patří pochopitelně též mezi sponzory jejich chovu.
Nejstarší česká zoologická zahrada, jejíž počátky sahají až k ptačímu koutku zbudovanému Ornitologickým spolkem roku 1895 a která byla už jako regulérní zoo otevřena pro veřejnost v roce 1919, nabízí kromě bílých tygrů i spoustu dalších zajímavostí. Návštěvnicky vděční jsou šimpanzi, lachtani a tučňáci, plno bývá u výběhů slonů indických nebo žiraf, ale povšimnout bychom si měli i skutečných perel, zdánlivě možná méně atraktivních, avšak o to vzácnějších a cennějších. Na prvním místě je třeba jmenovat skupinu takinů čínských, vzácných zlatě zbarvených turů, kteří se v přírodě vyskytují pouze na několika místech čínského pohoří Čchin-ling. Liberec je jedinou zoo v Evropě a jednou ze tří na světě mimo Čínu, která tento poddruh takinů chová. Ještě vzácnější jsou v přírodě osli somálští. Tento druh divokých oslů stojí na pokraji vyhubení a více než desítka mláďat, která už spatřila světlo světa v Liberci, představuje důležitý příspěvek k jeho záchraně. Velmi málo chovaným kopytníkem je rovněž kozorožec dagestánský, kterého najdeme na celém světě kromě Liberce jen v pěti dalších zahradách. Pod Ještědem ho chovají už 50 let a za tu dobu se tu narodilo přes 60 mláďat.
Z pavilonů je asi nejhezčí Tropický, otevřený roku 2000. Najdeme v něm ptáky a plazy z tropických lesů celého světa, zvláštní pozornost si v patře zaslouží ohrožený holub rudoprsý (někdy nazývaný též Bartlettův) obývající několik filipínských ostrovů. Unikátní je také kolekce libereckých dravců, jejíž hlavní část je umístěna ve voliérách v dolní části zahrady za pavilonem šelem. A ze soustředění neslevujme ani na konci prohlídkového okruhu. V prudké stráni mají své výběhy tzv. bucharští urialové, lokální forma středoasijské ovce stepní, a hlavně nahurové modří, krásné šedomodré ovce z vysokohorských luk dalekého Himálaje a s´-čchuanských hor. Na jednu návštěvu je toho skoro až moc, určitě se budete muset vrátit!
Další články z vydání o Českém ráji zde