Botanická zahrada v Liberci je unikát – nejen proto, že jde o nejstarší zařízení svého druhu u nás, ale hlavně tím, co a jak předvádí svým návštěvníkům.
První botanickou zahradu, která však byla především zahradnictvím, založil v Liberci Spolek přátel přírody už roku 1876. Poté, co musela ustoupit stavbě rozlehlé budovy pro průmyslové muzeum, byla přestěhována na současné místo a tam veřejnosti zpřístupněna v roce 1895. Navzdory své dlouhé historii je zahrada zařízením veskrze moderním. Její těžiště tvoří komplex devíti skleníků, které postupně v letech 1995–2000 nahradily skleníky staré, budované od poloviny 50. let. Architekt Pavel Vaněček je nahloučil k sobě do podoby, jež symbolicky připomíná uspořádání buněk v rostlinném pletivu nebo seskupení krystalů. Ve dvou patrech se tu před návštěvníky otevírá cesta pěti světadíly, zatímco flóra toho šestého, Evropy, tvoří velkou část venkovní expozice.
Pro liberecké skleníky je typické, že z velké části předvádějí rostliny v seskupeních, která odpovídají přirozeným stanovištím. Návštěvník tak získá velmi dobrou představu, jak vypadá příroda ve vybraných tropických a subtropických biomech. Takové uspořádání je pochopitelně daleko náročnější než prosté předvádění jednotlivých druhů, jak pro botaniky a zahradníky, tak i pro návštěvníky. Ti tu ale rozhodně nemusí mít obavu, že by si prohlídku neužili, ba právě naopak. Informační systém se blíží dokonalosti. Kromě individuálních jmenovek u každého druhu, obsahujících jeho vědecké i české (existuje-li) jméno, čeleď a výskyt, zahrnuje i řadu výkladových tabulí rozmístěných po areálu, které ve venkovní expozici doplňují i zvukové informátory. Pamatováno je i na…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Český ráj