Nizozemské království, nevelká zemička jen o málo větší než půlka České republiky, žije z rozmaru moře a z vůle svých více než 16 milionů obyvatel. Jaký je tenhle národ, jehož čtvrtina žije na vyvzdorované půdě pod úrovní mořské hladiny?

Nizozemci museli vždy prokazovat značnou houževnatost; kousek po kousku dolovali svou zemi z moře a vydobytá území museli následně ochránit nejen před vodním živlem, ale i před útočníky z pevniny. Země se stala důležitou součástí středověké německé říše a strategickou dopravní křižovatkou tehdejšího známého světa při ústí významných evropských řek Rýna, Maasy a Šeldy. Přelidněnost nevelkého přímořského prostoru vedla posléze k migraci obyvatel do různých světových stran. Nizozemci začali úspěšně pronikat stále dál do zámoří, do Karibiku stejně jako do Indonésie, pod jménem Nový Amsterdam založili budoucí New York, podíleli se ale třeba i na vzniku aristokratické vrstvy ve Skotsku.

Stále více neevropských cizinců rozdílných kultur i náboženství, se naopak začalo usazovat na jejich domovském území. Soužití nebylo vždy ideální, řešením mohly být konflikty nebo naopak pěstování tolerance – Nizozemci zvolili druhou variantu, jsou přátelští a otevřeni nejen sami k sobě, ale i k četným imigrantům. Na jedné straně existují úřady, které lákají do země Neevropany pod záminkou snadných výdělků a blahobytu, na druhé straně jiné úřady pomáhají Nizozemcům s emigrací. Ročně jich odcházejí desetitisíce, důvodem nejsou špatné ekonomické podmínky, ale přehuštěnost „kmenového“ území. Hustota obyvatel v provincii Jižní Holandsko už dávno přesáhla tisíc lidí na čtvereční kilometr. V konurbaci čtyř velkých měst (Amsterdam, Rotterdam, Haag a Utrecht) nazývané Randstad žije skoro polovina všech Nizozemců. Když připočítáme navazující konurbace menších měst, dostaneme se už skoro na dvě třetiny veškerého obyvatelstva.

Není divu, že v regionu narůstá nedostatek bytů, silnice jsou stále přetíženější a lidé trpí – už třeba jen tím, že tu nikdy nezažijí opravdovou tmu. Dnes už nestačí vysoušet další a další území vydobytá na moři, překročení hranice tolerance je patrné. Tak, jako dříve pronikali Nizozemci dále a dále do světových moří, v současné době je můžete spatřit, jak se usazují na evropském kontinentě. Dostali se i k nám do Čech, u Lipna nebo třeba v Podkrkonoší vlastní celé chatové oblasti.

Domy Nizozemců jsou menší, než kde jinde, vzdušné jako klece, žádná rozmáchlá architektura, žádná okázalost, vypjaté křečovité gesto; chybí monumentální fasády, ale přitom existují funkční okna, selské chalupy či dělnické domky vypadají jako vilky, židlička je malá, ale přesto se na ní sedí dobře… Dolní mez blahobytu…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Nizozemsko