Město Ferrara bylo díky své kráse a kulturnímu významu zapsáno na seznam Světového dědictví v roce 1995. O čtyři roky později byl zápis rozšířen o nedalekou deltu Pádu, jedinečnou ukázku vlivu renesanční kultury na přírodní krajinu a její přeměny v krajinu kulturní, jež si však do značné míry podržela svůj původní charakter.

Ferrara, dnešní metropole stejnojmenné provincie, leží zhruba v polovině cesty z Padovy do Bologně a čítá na 130 000 obyvatel. Nemá sice tak starou minulost jako jiná italská města, ale ve vrcholném středověku, kdy v ní žilo jen o něco méně lidí než dnes, se velikostí vyrovnala i Milánu nebo Florencii. První zmínky o ní pocházejí až z období rozpadu římské říše a barbarských nájezdů, ale i přes pozdní vznik a neustálou hrozbu rozvodněného Pádu, který v nízko položeném městě (jen 9 m n. m.) občas působil obrovské škody (např. v roce 1152), zaujala ve středověku místo mezi nejvýznamnějšími městy v Itálii – zejména po roce 1332, kdy se dostala do držení rodu Este.

Již roku 1391 tu byla založena univerzita, žili zde básníci Lodovico Ariosto a Torquato Tasso, narodil se zde kazatel a reformátor Girolamo Savonarola, významná byla v 15. stol. zdejší malířská tvorba. K největším mistrům „ferrarské školy“ patřili Cosimo Tura, Francesco Cossa a Lorenzo Costa. Ferrara tehdy těžila i z činnosti tiskáren, provozovaných zde židy vyhnanými ze Španělska i z papežských území.

V roce 1598 se Estenští se přesunuli do Modeny, kde vládli až do 19. stol., zatímco Ferrarské knížectví připadlo papeži; Svaté stolici potom patřilo (s malým přerušením za napoleonských válek) až do roku 1851, kdy bylo připojeno ke sjednocené Itálii. Za papežské správy i později však už Ferrara nebyla ničím významnějším, než běžným provinčním městem – a tomu odpovídá i charakter historického centra a povaha většiny tamních památek.

V samém středu města je to především mohutný hrad (Castello Estense) budovaný od roku 1385 na čtvercovém půdorysu, s nárožními věžemi a čtyřmi mohutnými branami s padacími mosty, v 16. stol. doplněný renesančními balustrádami a nástavbami věží. Uvnitř je vyzdoben freskami Dossa Dossiho a jeho žáků. Pokud některé italské město nabízí ukázkový příklad městského hradu, pak je to právě tento. Estenští vládci vša…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Itálie – památky UNESCO