Památkami UNESCO nemusí být vždy jen hrady, zámky, kostely, měšťanské domy, národní parky či ojedinělé přírodní výtvory. Občas narazíme také na památky technické – jednou z nich je ideální průmyslově-obytný komplex Crespi d´Adda…
Tak schválně – která italská památka byla zapsána na seznam Světového dědictví UNESCO jako úplně první? Ne, nebyl to Řím, Florencie ani Benátky, nebyly to Pompeje. Žádná Siena, Pisa nebo Neapol, nic takového. Kdo to neví, neuhodne. Valcamonica…
Náhorní plošině Murgia v Apulii na nejjižnějším výběžku Apeninského poloostrova vévodí hrad Castel de Monte. Pozoruhodná stavba vybudovaná v první polovině 13. století je na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO od roku 1996. V roce 2002 se dostala na italský cent, čímž se zařadila mezi mistrovská díla italského umění, která na rubových stranách italské euromince představují…
Kdysi hlavní město samostatného vévodství a dnes téměř dvousettisícové správní středisko oblasti Emilia-Romagna, je asi pro většinu z nás spojeno hlavně s výrobou automobilů Ferrari a Maserati, zatímco znalcům české gotiky se vybaví malíř Tomaso da Modena a jeho práce pro Karla IV…
Slavné město Padova, ležící necelých padesát kilometrů západně od Benátek, se pyšní antickou minulostí i jednou z nejstarších univerzit v Evropě, jež existuje přinejmenším od roku 1222. Na prestižní seznam Světového dědictví UNESCO se však dostalo díky docela nenápadné instituci – botanické zahradě…
V půvabné jihoitalské venkovské krajině jižně od Bari jsou roztroušeny pozoruhodné stavby záhadného původu. Nápadné jsou především svou kuželovitou střechou, podle níž dostaly jméno trulli z řeckého trullos neboli kopule. Pohádkově vyhlížející domečky nikde jinde na světě nenajdete. Na seznamu UNESCO jsou od roku 1996…
Město Ferrara bylo díky své kráse a kulturnímu významu zapsáno na seznam Světového dědictví v roce 1995. O čtyři roky později byl zápis rozšířen o nedalekou deltu Pádu, jedinečnou ukázku vlivu renesanční kultury na přírodní krajinu a její přeměny v krajinu kulturní, jež si však do značné míry podržela svůj původní charakter.
Latiníci vědí, že ‚urbs‘ znamená město (s velkým U dokonce sám Řím), a logicky odvodí, že Urbino je v překladu Městečko. I jemu ono velké U dává punc nezaměnitelnosti s jinými.Tento klenot renesanční architektury leží v provincii Marky a od roku 1998 je pro svou jedinečnost zapsán na seznamu památek UNESCO…
Kopce porostlé lesy, mezi nimi modrá oka jezer, taková je krajina na severu Piemontu a v severozápadním cípu Lombardie. Na několika místech byly přírodní scenerie doplněny dílem lidských rukou a zbožnosti, takže vznikla pozoruhodná krajina sakrální, jedinečný celek umění, víry a přírody. Devět svatých hor bylo zapsáno jako celek na seznam Světového dědictví UNESCO v roce 2003…
Liparské ostrovy vystupují z hlubin průzračného Tyrhénském moře nedaleko severního pobřeží Sicílie a tvoří 140 kilometrů dlouhý oblouk sedmi větších obydlených ostrovů – Lipari, Vulcano, Salina, Panarea, Stromboli, Alicudi a Filicudi a deseti menších neobydlených ostrůvků. Jejich celková rozloha je 117 km a žije na nich 12 000 stálých obyvatel. Často je též používán název Eolské ostrovy Isole Eolie, odvozený od jména boha větrů Aiola, který zde měl podle řecké mytologie své sídlo a pomohl i Odyseovi při jeho cestě z Troje na rodnou Ithaku…
Většinou ji známe jako dějiště Verdiho Rigoletta a místo, kam utekl Romeo před pomstou Kapuletů, ale méně již jako skutečné, zhruba osmačtyřicetiticícové město v ploché krajině asi 35 km jihozápadně od Verony, od severu chráněné třemi uměle založenými jezery a disponující množstvím historických památek; právě kvůli nim je Mantova od roku 2008 na seznamu UNESCO…
Leonardova malba Poslední večeře Páně v refektáři dominikánského kláštera Santa Maria delle Grazie v Míláně bezpochyby patří k nejznámějším dílům italské renesance; o jejím věhlasu svědčí i to, že právě ona, mezi všemi památkami tohoto podivuhodného města, byla roku 1980 zapsána do seznamu světového kulturního dědictví…
Na západním pobřeží Jaderského moře, v ploché krajině mezi Benátkami a Rimini, leží Ravenna – stočtyřicetitisícové, dnes spíše průmyslové město, v němž bychom sotva hledali někdejší hlavní město Itálie, ba celé Západořímské říše. A přece – bylo tomu tak a o zašlé slávě „Konstantinopole Západu“ svědčí i překvapivé množství zachovaných památek, mezi nimi též vzácných mozaik z pozdně antického období…
Itálie je jednou z kulturních kolébek lidstva. A nebyli to jen přísloveční staří Římané, kteří se postarali o výlučnost této části Evropy. Architekty, malíře a sochaře z Apeninského poloostrova najdeme mezi čelnými představiteli prakticky všech hlavních uměleckých stylů, jež zrodila evropská kultura, ba co víc, mnohé styly právě v Itálii vznikly. Když připočítáme ještě básníky, hudebníky a další tvůrce, jejichž díla nestojí na náměstích a nevisí v galeriích, což ale nesnižuje jejich hodnotu ani význam, výsledkem je kulturní síla vpravdě unikátní…
Stejně je to zvláštní – Verona existuje nepřetržitě více než dva tisíce let, je nabita památkami antickými i středověkými, už po osmaosmdesáté nabízí letos operní festival v jedinečných kulisách římské arény, její historické jádro leží v neopakovatelné poloze, sevřené ze tří stran řekou Adige, ale navzdory všem těmto skutečnostem jí přinesl největší slávu příběh smyšlený, jehož reálné jádro navždy zmizelo v temnotách zašlých věků. Nejslavnější milenecká dvojice, jakou lidstvo zná, Romeo, syn Montekův, a Julie, dcera Kapuletova, drží stále nad městem romantický závoj, o němž si jen největší skeptik troufne říci, že je protkán tlustou zlatou nití komerce…
