Mantova

Podle legendy připomínané Vergiliem, rodákem z nedaleké vesničky Ande (kde spatřil světlo světa roku 70 př. n. l.), ji založila mytická Manto. Jisté však je, že původně šlo o starou etruskou osadu, již Římané nazývali Mantua. Své největší slávy dosáhla až ve středověku v sepětí s guelfským rodem Gonzagů; ti se jí zmocnili roku 1328 a během dalších bezmála čtyř století ji proměnili v jednu z nejskvělejších kulturních metropolí v Evropě. K největším mecenášům umění patřil v 15. stol. Lodovico Gonzaga, na jehož zakázkách zde pracoval florentský architekt a teoretik Leone Battista Alberti a v jehož službách byl i slavný padovský malíř Andrea Mantegna. To platilo i později, když např. v roce 1524 našel v Mantově své působiště Raffaelův žák a jeden z otců manýrismu Guilio Romano. Po vymření Gonzagů roku 1708 připadla Mantova (tehdy už vévodství) Habsburkům, kteří ji drželi až do roku 1866 (s přestávkou za napoleonských válek – poblíž města nechal Napoleon v roce 1810 zastřelit vůdce tyrolských povstalců Andrease Hofera). Mantova tvořila spolu s Veronou, Peschierou a Legnanem čtyřúhelník pevností, které měly Habsburkům zabezpečit nadvládu nad severní Itálií, ale o jejím osudu nakonec rozhodla bitva u Hradce Králové roku 1866: Rakušané museli odejít…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 4/2010

Shopping Cart