Modena
Kdysi hlavní město samostatného vévodství a dnes téměř dvousettisícové správní středisko oblasti Emilia-Romagna je asi pro většinu z nás spojeno hlavně s výrobou automobilů Ferrari a Maserati, zatímco znalcům české gotiky se vybaví malíř Tomaso da Modena a jeho práce pro Karla IV.
Už v prehistorickém období zde sídlili Etruskové a po nich „naši“ Bójové, onen keltský kmen, jejž Římané vypudili až daleko za Alpy, do země nesoucí pak jejich jméno. Etruskou a poté keltskou osadu zvanou Mutina obsadili roku 183 př. n. l. Římané, kteří právě přes ni vedli silnici via Aemilia; na půdorysu města je dosud patrné, že procházela přímo jeho středem. Později bývala Modena významnou oporou Langobardů a Franků, od 10. stol. byla pod vládou hrabat z Canossy, ale ve 12. stol. se stala svobodným městem.
Roku 1289 se však dostala pod vládu rodu Este, později nabyla statutu vévodství a po roce 1598, kdy Estenští ztratili Ferraru, stala se Modena dokonce jejich sídelním městem. Zůstala jím skoro až do vymření rodu v roce 1803. S výjimkou napoleonského období, kdy byla součástí Francie (1796–1813), a dvou povstání (v letech 1830 a 1848) pak patřila jedné z bočních větví habsburského rodu, a to až do roku 1859. Tehdy se osamostatnila a vzápětí se připojila k sjednocené Itálii (1860), zatímco estenský soukromý majetek i s titulem zdědil habsburský korunní princ František Fedinand a část jejich cenných sbírek (včetně slavné zbrojnice) dal převézt na Konopiště.
Jako většina italských historických měst, i Modena se může pochlubit velkým množstvím zajímavých památek. Není divu, že několik z nich bylo v roce 1997 zapsáno na seznam Světového dědictví UNESCO.
Vůbec nejvýznamnější stavbou je katedrála (Duomo) založená legendární hraběnkou Matyldou Toskánskou roku 1099 a představující jeden z nejhezčích příkladů románské architektury v Itálii. Autorem plánů byl lombardský architekt Lanfranco, ale stavbu dokončili až ve 13. stol. maestri campionesi, kameníci z městečka Campione při Luganském jezeře (dnes italská enkláva na švýcarském území). Nebyli to však kameníci ledajací. Jako obratní stavitelé, sochaři a dekoratéři byli uznávanými mistry v celé severní Itálii, kde soupeřili s tzv. komasky, tedy maestri comacini od jezera Como. A v Modeně rozhodně nezklamali, když postavili dílo obdivuhodné vyváženosti proporcí, opatřené nadto i bohatou sochařskou výzdobou.
Její větší část vytvořil počátkem 12. stol. lombardský sochař Wiligelmo. Jeho dílem je mramorový střední portál hlavního průčelí doprovázený „strašlivými“ (pro nás spíše legračními) lvy nesoucími baldachýn a doplněný krásnou rozetou nad portálem; reliéfy na ostění portálu, dokonce s Wiligelmovou signaturou (!), líčí Stvoření světa, historii Adama a Evy a další starozákonní příběhy. Od Wiligelma pochází také výzdoba portálů v jižním a severním průčelí chrámu a jak se zdá, sochař nebyl jen autorem reliéfů, ale pravděpodobně i jejich literární předlohy – veršované Hry o Adamovi. Podobnost námětů i zpracování je tak doslovná, že můžeme hovořit o jakési „ilustraci“ tehdy známého a zřejmě oblíbeného díla.
Uvnitř, v nezvykle střídmém trojlodí, na první pohled zaujmou vysoké lomené klenby, podpírané střídavě cihlovými pilíři a mramorovými sloupy, ale pozoruhodná je také chórová přepážka s výjevy z Kristovy pašije, kterou vytesali sami maestri campionesi mezi lety 1170 a 1220. Zajímavá je též krypta pod kněžištěm katedrály, zasvěcená místnímu světci sv. Geminianovi a nesená řadami sloupů s bohatě tesanými hlavicemi. Za návštěvu stojí i katedrální muzeum s cennými románskými reliéfy, zdobícími kdysi opěráky chrámu.
Zvonice italských chrámů nebývaly součástí jejich hlavního průčelí, ale zpravidla stávaly stranou stavby. Modenská Torre Civica, doslova Městská věž, tyčící se při katedrále do výše 88 m (mírně vychýlena stranou) a podle ozdobných girland přezdívaná Ghirlandina, byla budována od počátku 12. stol. až do roku 1310; jako další dílo campionských kameníků je i ona součástí zapsaných památek a s ní celé náměstí Piazza Grande s výstavnou radnicí a dalšími budovami. Zvláště nápadná je mezi nimi gotická radniční hodinová věž (Torre dell´Orologio) s orlojem z 15. stol…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa Itálie – památky UNESCO