Kde pramení Manzanares

Pouhých 42 km od Madridu, mezi žulovými balvany a bloky těch nejbizarnějších tvarů, klokotá a skáče přes kameny potůček Manzanares, který pak Madriďané honosně nazývají řekou, když jeho vody dotečou až do hlavního města. Čestnou stráž mu tvoří žulová skaliska, která voda, mráz a led rozkouskovaly na cucky v bláznivém tanečku přírodních živlů a vítr pak dokončil jejich práci vyhlazením hran do tvarů připomínajících helmice, psí hlavy, sfingy nebo dámské zadečky. La Pedriza, tak se tento kraj severně od Madridu oficiálně jmenuje. Žula na žule, tvrdé jako kastilským větrem a sluncem ošlehaný zarputilý španělský středověký rytíř ve zbroji. Prohánět na koni by se tu nemohl, ale dobře schovat ano. Ne nadarmo byla Pedriza v 19. stol. útočištěm banditů a potulných lapků. I když nejvyšší horou je s 2383 m Cabeza de Hierro, Železná hlava, daleko slavnější je Cancho de los Muertos, Skalisko mrtvých. Legenda vypráví, že tak dlouho se tu prali loupežníci o krásnou dámu, kterou unesli z Madridu, až se málem pobili sami mezi sebou. Jako trest za jejich chlípné choutky se jejich vůdce rozhodl, že je osobně srazí ze skály, ale nakonec v propasti skončil s nimi a s krásnou dámou si neužil nikdo…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 9/2010

 

Shopping Cart