Prakticky uprostřed Pyrenejského poloostrova leží Madrid – hlavní město Španělska a zároveň centrum stejnojmenné autonomní oblasti, jedné ze sedmnácti, do nichž se země dělí. Historicky jde o část Nové Kastilie, od níž bylo toto území během formování moderního systému španělských autonomií odděleno do samostatné oblasti, především kvůli značnému nepoměru v osídlení…
Turistickou procházku Madridem můžeme samozřejmě začít kdekoli. Jedno místo se ale jako výchozí bod přímo nabízí – Origen de las carreteras radiales, nultý kilometr šesti hlavních silnic paprsčitě se rozbíhajících z Madridu po celém Španělsku, který vyznačuje zvláštní dlaždice v chodníku na náměstí Sluneční brány, Puerta del Sol…
Je rok 1975, umírá Franco. Ve stejném roce na korunovační mši konané v madridském kostele San Jerónimo el Real nezní obvyklé Te Deum, ale mše Ducha svatého jako symbol určité změny. Hlavou Koruny a státu se stává mladý Juan Carlos. Nikdo neví, co od něj očekávat. Snad ani jeho otec, který by – nebýt Franca – vládl Španělsku místo svého syna. Ale samotná mše a dojetí ve tváři nastupujícího krále naznačují, že Španělsku bude vládnout nový duch…
Enrique Tierno Galván řečený „starý profesor“, právník, učitel a první starosta Madridu po skončení Francovy diktatury, byl pozoruhodnou osobností…
V porovnání s jinými španělskými městy je Madrid poměrně mladý; jeho počátky sice spadají kamsi do 9. století, ale jako sídelní město stanul v popředí politického a kulturního života země teprve v roce 1561. Absenci vlastních významnějších památek ze starších období však návštěvníkům vynahradí svými uměleckými sbírkami…
Na rozdíl od obyvatel jiných evropských měst je za Madriďana považován kdokoliv, kdo žije v autonomní oblasti Madrid. Ať v podhůří Sierry de Guadarrama nebo v satelitním městě Móstoles s 200 000 obyvateli, které zakrátko vyplní osmnáctikilometrovou vzdálenost od hlavního města a splyne s ním. Nikdo tu nové osadníky madridské metropole neuráží pohrdlivým výrazem „naplavenina“, ba naopak. Sami místní říkají, že Madriďanem je ten, kdo tu žije a chodí si večer co večer užít do tapas baru, bez ohledu na rasu a původ…
Být v Madridu a nevidět býčí zápasy? To je asi jako navštívit Prahu a nezajít do sv. Víta. Někdo sice asi namítne „fuj, taková surovost“, ale vězte, že všechno je jinak. Nejde o barbarská jatka, ale o podívanou nadmíru zajímavou a vzrušující, která dokáže rozpálit nejenom ušlechtilé španělské povahy. Ostatně, Španělé dobře vědí, co v býčích zápasech hledají a nalézají. A co o koridě soudí cizinci, je pro ně konec konců vedlejší…
Míč létá stále rychleji mezi kopačkami hráčů ve sněhobílých dresech, než neomylně skončí v síti. Poprvé, podruhé, potřetí. A více než osmdesát tisíc diváků na stadionu Santiago Bernabéu je u vytržení. Jejich milovaný Real Madrid, slavný podobně jako věhlasná madridská galerie Prado, jim opět udělal radost…
Jestli chcete strávit jeden večer jako praví Madrileños, pak musíte nutně absolvovat tapeo – vycházku po specializovaných barech a hospůdkách, které servírují tapas. Ale rozhodně ne sami! Tapeo není jen cesta od baru k baru, tapeo je umění konzumace, které má neopomenutelnou složku sociální – popovídat si s přáteli, seznámit se s novými lidmi, konverzace je tu stejně důležitá jako jídlo a pití…
Říše, nad kterou slunce nezapadá. A tady její srdce, duše a víra. Pomíjivost a věčnost. Bohatství tušené, střídmost zjevná. Naplnění slibu. Palác a hrob. Klášter a škola. El Escorial…
Přestože historické jádro Alcalá de Henares figuruje v seznamu Světového dědictví UNESCO, většina cizinců přijíždějících do Španělska o existenci tohoto dvousettisícového města vůbec neví. Není se ale čemu divit, pokud vezmeme v úvahu, kolik se v zemi nachází měst, jejichž památky se těší ještě mnohem většímu celosvětovému věhlasu. Z tohoto pohledu je Alcalá spíše záležitostí pro znalce, což ovšem vůbec neznamená, že odtud budou jiní návštěvníci odjíždět zklamáni…
Na severozápadě má Madridská oblast přirozenou hranici, tvořenou asi 80 km dlouhým pohořím Sierra de Guadarrama. Jsou to hory úctyhodné, vždyť nejvyšší vrchol Peñalara dosahuje nadmořské výšky 2428 m. Není divu, že slouží k letní i zimní rekreaci nejen Madriďanům, ale i obyvatelům sousední provincie Segovia z oblasti Kastilie a León. Kromě přírodních krás a sportovního vyžití nabízejí hory se svým podhůřím také několik zajímavých městeček s ještě zajímavějšími památkami. A tak určitě stojí za to, strávit v nich nějaký čas…
Popsat krásu té části Staré Kastilie, která tvoří dnešní autonomní oblast Madrid, není jednoduché. Ale místem, které hovoří za všechna, je prameniště řeky Manzanares v jižním cípu pohoří Sierry de Guadarrama…
Aranjuez patří v rámci Madridské oblasti k nejteplejším regionům, a tak je lépe sem zavítat raději na jaře nebo na podzim. Rozsáhlé otevřené plochy v blízkosti královského paláce sálají žárem ještě v šest hodin večer. Děkuji proto tomu, kdo vymyslel podloubí, a také těm, kteří ho tak prozíravě začlenili do staveb v zámeckém okolí…
O Velikonocích se mění při pašijích na jeden den v Jeruzalém. Na sv. Jakuba tu začíná sezona býčích zápasů vrcholící v říjnu slavnou koridou, jejíž výtěžek jde na charitu. Mezitím další slavnosti k poctě světců, ale i vína nebo česneku. Na maloměsto toho nabízí Chinchón opravdu hodně…
