V půvabné jihoitalské venkovské krajině jižně od Bari jsou roztroušeny pozoruhodné stavby záhadného původu. Nápadné jsou především svou kuželovitou střechou, podle níž dostaly jméno trulli z řeckého trullos neboli kopule. Pohádkově vyhlížející domečky nikde jinde na světě nenajdete. Na seznamu UNESCO jsou od roku 1996.
Lidé je prý vymysleli proto, aby nemuseli platit daně. Tato povinnost se totiž vztahovala pouze na dostavěná obydlí zakrytá střechou. Pokud ji tedy sestavili z opracovaných kamenů volně naskládaných na sebe, mohli ji v případě návštěvy výběrčích rychle rozebrat, čímž byl dům rázem bez střechy, a tedy úředně neobyvatelný. Obnovit jeho původní podobu přitom netrvalo nijak dlouho.
Proslulé trulli patří k architektonickému bohatství Apulie. Většinou jde o hranaté, někdy kruhové stavby vybudované z kamenů bez použití spojovacího materiálu. U těch nejstarších se kamenný kužel zvedá od země, na pozdějších stavbách je postaven až na obvodových zdech, jejichž tloušťka se pohybuje od obvyklých 80 centimetrů až do dvou metrů. Od výšky okolo půldruhého metru se nad nimi zvedá kuželovitá střecha, vytvářená postupným vrstvením plochých kamenů. Stěny jsou natřeny na bílo, střecha zůstává šedá. Jen její špička, zakončená ozdobnou věžičkou v podobě astronomického nebo náboženského znamení, rovněž svítí bělobou. Na některých střechách jsou bílým vápnem vyvedeny různé symboly, které je měly zřejmě chránit.
Trulli byly patrně jedním z nejstarších typů obydlí, původ jedinečných staveb se však odborníkům dosud nepodařilo spolehlivě vysvětlit. Někteří je spojují s podobnými stavbami v řeckých Mykénách, další teorie vycházejí z koncepce domů ve tvaru cukerných homolí v Sýrii a v jiných částech Blízkého východu. V Apulii zřejmě původně sloužily jako přístřešky pastevců. Jsou roztroušeny v krajině jako hospodářská stavení, prorostlé do sebe tvoří uzavřené dvorce nebo naopak samostatné domky uprostřed vesnic, polí a olivových hájů. V městečku Alberobello se nachází nejrozlehlejší souvislá zástavba trulli o více než tisícovce objektů. Ve čtvrti Aia Piccola lidé trulli stále ještě obývají, jejich vnitřní prostory si samozřejmě přizpůsobili dnešním požadavkům na bydlení. Náhodní návštěvníci, kteří sem zabloudí, do nich zvědavě nakukují pootevřenými dveřmi. Stísněný prostor tvoří obvykle jedna velká místnost, nad níž bývá podkroví, a kuchyňka, původně s otevřeným ohništěm. Větší trulli mají i více místností. Typická jsou kamenná sedátka přilepená u vchodu do domečku, kde starší ženy trávily v létě čas vyšíváním a odpočívaly.
Čtvrť Rione Monti na protějším kopci je spíše turistická. Tvoří ji spleť uliček obklopených domky nalepenými jeden na druhý. V sezoně je v nich velmi rušno, procházejí jimi celé výpravy návštěvníků. V domcích byly zřízeny galerie, umělecké dílny, malé restaurace a obchůdky se suvenýry a tradičními místními výrobky, jako jsou chutné likéry, marmelády, med, olivový olej a další produkty. Uličky krášlí spousta květin vyrůstajících z květináčů rozestavěných volně na zemi, na schodech či zavěšených u vchodů do trulli. Některé byly přestavěny na romantické apartmány a hotelové pokojíčky, jejich vnější vzhled byl ale zachován. Nad stovkami kamenných kuželů ční kostel San Antonio, postavený sice až v roce 1926, ale s věžemi pokrytými kameny v prastarém stylu trulli. Nechal ho postavit místní kněz Antonio Lippolis z darů zdejších obyvatel i emigrantů z Ameriky. Unikátní komplex trulli v Alberobello je celý památkově chráněný a zapsaný na seznam UNESCO jako pozoruhodný příklad bezmaltové stavební techniky.
Další články z vydání o italských památkách UNESCO zde