Jizerské hory
Zkuste si v hranicích Prahy představit patnáct rozložitých horských velikánů vyrůstajících do tisícové nadmořské výšky, kolem nich pár desítek vrcholů jen o málo nižších, k tomu tři přehradní nádrže velké dohromady jako Máchovo jezero a přihoďte jedno stotisícové a jedno padesátitisícové město. Že se vám to nějak nezdá? A přece je to tak – kdybychom přemístili naše nejsevernější pohoří do hranic Stověžaté, vešlo by se tam i s Libercem a Jabloncem nad Nisou.
Ano, Jizerské hory se zdají být mnohem rozlehlejší než ve skutečnosti jsou a toto „klamání tělem“ je do značné míry způsobeno jejich nevšední mnohotvárností. Nevšední proto, že ji nijak zvlášť nestaví na odiv, naopak ji spíše schovávají pod maskovací síť lesů a potom nás nezřídka překvapí, i když my sami si myslíme, že už horstvo dobře známe. Někdy nám dokonce může připadnout, jako by tady existovalo více různých krajin vedle sebe, jako bychom se po chvilce chůze dostali někam úplně jinam a třeba i do jiných zeměpisných šířek. Z krajinné selanky rozkvetlých horských luk je rázem romantické drama rozeklaných temných skal, jinde zas za humny našich typických horských dřevěnic čeká scenerie ryze skandinávská. A ještě něco – ačkoliv jsou hory protkané opravdu hustou sítí značených i neznačených cest, pořád si chrání mnoho koutů schopných poskytnout nám iluzi, že jsme prvními lidmi, kteří do nich kdy vkročili.
Jinou stránku zdejší mnohotvárnosti představují Liberec s Jabloncem ležící na samém prahu hor. V tak těsném sepětí s tak velkými městy žádné jiné naše hory nejsou, což z pohledu turistiky a sportování přináší spíše jen výhody. Kupříkladu kde jinde se dá dojet k značeným turistickým cestám a v zimě k běžkařským tratím tramvají jako v Liberci, kde jinde se návštěvníkům hor nabízí tolik možností kulturního vyžití, což přijde vhod zejména v případě špatného počasí?
A pak je tu ještě – Ještěd. Coby nejvyšší vrchol Ještědsko-kozákovského hřbetu s Jizerskými horami zeměpisně nesouvisí, jenže co naplat, vzájemné vizuální pouto je tu tak silné, že jakékoliv vědecké kategorizace jdou stranou. Díváme-li se od jihu nebo od západu, nezaměnitelná silueta Ještědu připomíná strážce otevírajícího bránu k horám, kdežto na jizerskohorských pláních zase slouží ve funkci veskrze spolehlivého majáku. Hlavně ale skoro každé druhé horské panorama významně obohacuje – někde zatarasí obzor, jinde nahlíží zpovzdálí jako duch. Jak by řekl Palacký, kdyby Ještědu nebylo, museli by si ho tady udělat.
Jizerské hory jsou nádherné za každého počasí a v každé roční době a vůbec není těžké si je zamilovat. Vyprávět by o tom mohly celé generace turistů, běžkařů (ti obzvlášť), cyklistů, horolezců, chalupářů, ale třeba i vědců, dřevorubců či lesníků; u mnoha z nich přitom zamilování časem přerostlo v posedlost. Ostatně o vřelém vztahu našich lidí k těmto končinám svědčí už jen to, že žádnému našemu pohoří se v běžném hovoru neříká familiární přezdívkou – jenom Jizerkám.
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.