Podobu Singapuru odedávna ovlivňovala jeho strategická poloha na křižovatce obchodních, dopravních i komunikačních tras. Název země v překladu znamená „lví město“, ačkoliv tyto šelmy tam zřejmě nikdy nežily. Archeologické nálezy potvrzují, že obchodní duch a strategický význam ostrova jsou staré více než 700 let. Dnes hraje klíčovou roli v globální ekonomice jako přední finanční centrum i jeden z nejrušnějších přístavů planety. Je synonymem čistoty, zeleně, prosperity a vysoké životní úrovně. Přestože nedisponuje žádnými přírodními zdroji, dokázal plně zúročit svou polohu a dosáhl obdivuhodného standardu.
Městský stát Singapur, oficiálně Singapurská republika, leží při jižním cípu Malajského poloostrova, pouhých 137 km severně od rovníku. Kromě hlavního ostrova patří k Singapuru ještě více než 60 dalších, z nichž největší jsou Jurong, Tekong, Ubin a Sentosa. Hlavní ostrov se oficiálně nazývá Pulau Ujong. Rozloha státu se neustále zvětšuje díky rekultivačním projektům, při nichž se zasypáváním pobřežních oblastí získává nová půda. Díky tomu se rozloha Singapuru od 60. let minulého století zvětšila o více než 140 km2 a v současnosti činí přibližně 735 km2. Na tomto území dnes žije přes 6 mil. obyvatel.
Dlouhá tradice migrace vytvořila etnicky pestrou populaci, v níž dominují Číňané, Malajci a Indové. Číňané tvoří přibližně tři čtvrtiny obyvatelstva, Malajci přes 15 % a Indové téměř 8 %. Singapur patří k nábožensky nejrozmanitějším státům světa a svobodu vyznání zde garantuje ústava. Většina Číňanů se hlásí k buddhismu nebo taoismu, roste však podíl křesťanů a osob bez vyznání. Malajci zůstávají nábožensky nejhomogennější skupinou, neboť vyznávají převážně islám. Indové se pak hlásí zejména k hinduismu, islámu a sikhismu. Během roku tak můžete na jednom místě zažít buddhistický svátek Vesak, muslimský postní měsíc ramadán, hinduistický svátek světel Dípávalí i křesťanské Vánoce. Největší sekulární oslavou je pak Den nezávislosti, který připadá na 9. srpna.
Singapurskou vlajku tvoří od roku 1959 dva podélné pruhy – bílý dole a červený nahoře. V levém horním rohu červeného pole je umístěn bílý půlměsíc s pěticí bílých hvězd. Červená barva symbolizuje bratrství a rovnost, bílá čistotu. Dorůstající měsíc pak mladý národ na vzestupu a pět hvězd vyjadřuje ideály demokracie, míru, pokroku, spravedlnosti a rovnosti. Národním mottem je Majulah Singapura, „Kupředu, Singapure“.
Nejpoužívanějším jazykem v zemi je singapurská angličtina vycházející z britské normy, druhým nejrozšířenějším pak čínština. Anglicky se zde domluvíte kdekoli, ačkoliv mísením s ostatními oficiálními jazyky vznikl specifický místní dialekt singlish. K jeho nejznámějším výrazům patří „5Cs“: cash, car, credit card, condominium, country club membership (hotovost, auto, kreditní karta, luxusní byt, členství v prestižním klubu), což definuje místní měřítko úspěchu.
Singapur je republikou s jednokomorovým parlamentem. V čele vlády stojí premiér, zatímco navenek stát zastupuje prezident. Dominantní politickou sílu představuje Strana lidové akce (PAP), která ve všech volbách od roku 1959 získala parlamentní většinu; vliv opozice zůstává omezený. Z hlediska západních měřítek demokracie bývá Singapur hodnocen jako pouze částečně svobodná země.
S dějinami moderního Singapuru jsou neodmyslitelně spjata dvě jména – Stamford Raffles z něj na začátku 19. stol. učinil baštu britského impéria a Lee Kuan Yew mu o 150 let později vtiskl podobu vyspělého státu. Historie ostrova se však začala psát dávno předtím, než tito muži vstoupili na scénu. První záznamy o osídlení dnešního městského státu pocházejí již z 2. stol. Jako významný předsunutý post sumaterské říše Šrívidžaja byla oblast dnešního Singapuru známá pod názvem Temasek neboli Mořské město. Od konce 13. stol., kdy zde staálo opevněné přístavní město, se již objevuje název Singapura. Podle legendy takto pojmenoval město princ Sang Nila Utama, který místo navštívil v roce 1299 a spatřil zde zvíře, jež mylně považoval za lva. Archeologické výzkumy potvrdily, že oblast u ústí řeky Singapur byla ve 14. stol. jedním z nejrušnějších obchodních center v jihovýchodní Asii. Nalezená čínská keramika z období dynastií Jüan a Ming svědčí o přímých kontaktech s císařskou Čínou. Skleněné korálky a mince z Blízkého východu či Indie zase dokládají, že Singapur byl důležitou křižovatkou tehdejší „mořské Hedvábné stezky“. Jednou z největších záhad singapurské archeologie zůstává, proč sláva Temaseku kolem roku 1400 náhle pohasla. Nálezy naznačují dramatický konec, za nímž mohl stát útok thajského království Ayutthaya nebo říše Majapahit.
Singapur se po tomto úderu stal na téměř 400 let jen okrajovým územím. Jeho potenciál znovu rozpoznal až Thomas Stamford Raffles, který se zde vylodil 29. ledna 1819. Strategická poloha ostrova přiměla Rafflese k uzavření dohody s malajským sultánem Husajnem Šáhem o zřízení britské obchodní stanice. V roce 1824 Britové oficiálně převzali vládu nad ostrovem, který se proměnil v prosperující přístav volného obchodu. V oddělených etnických čtvrtích se tu začali usazovat Číňané, Indové, Malajci i Evropané. Přestože počátky města provázelo rozšířené pirátství a bezpráví, v 70. letech 19. stol. zde žilo již 100 000 lidí a objem obchodu strmě rostl.
Slibný rozvoj přerušila 2. sv. válka a japonský vpád na Malajský poloostrov. Nedostatečně vyzbrojené britské a australské jednotky nedokázali čelit Japoncům postupujícím z Malajského poloostrova. Japonci se opírali o přesné informace od svých zpravodajců, kteří v oblasti působili již před válkou, maskovaní jako obchodníci. Měli také výraznou vojenskou převahu a do 9. ledna 1942 Britové ztratili malajské sultanáty a na konci měsíce jim nezbylo než bránit samotný Singapur.
Po šestidenní bitvě Japonci 15. února 1942 Singapur obsadili. Britský premiér Winston Churchill označil pád Singapuru za největší katastrofu a nejhorší kapitulaci v dějinách britského impéria. Japonská nadvláda nad ostrovem trvala až do 12. září 1945, kdy správa přešla zpět do britských rukou. Dny britského impéria se však již nezadržitelně blížily ke konci. V prvních všeobecných volbách v roce 1955 zvítězil kandidát prosazující myšlenku samostatnosti. Rozhodující úlohu v následujících třech desetiletích sehrál premiér Lee Kuan Yew, právník vzdělaný v Cambridgi, který stál v čele Singapuru od roku 1959 do roku 1990. Dne 16. září 1963 se ostrov stal součástí Malajsie, avšak toto spojení mělo jen krátké trvání. Malajsijská vláda se obávala demografického tlaku čínského obyvatelstva a po krvavých etnických nepokojích byl Singapur z federace de facto vyloučen; 7. srpna 1965 Lee podepsal dohodu o oddělení Singapuru od Malajsie a o dva dny později vyhlásil plnou nezávislost.
Novým tmelem čerstvě vzniklého státu se stal multikulturalismus, který položil základy moderní singapurské identity. Lee kladl absolutní důraz na společenskou harmonii a náboženskou toleranci. Hlavní pozornost vlády se upřela na bezpečnost, hospodářský růst, sociální otázky a nekompromisní boj s korupcí. Ministři získali mimořádně vysoké platy, které měly omezit jejich motivaci přijímat úplatky. Vláda zahájila ambiciózní program rozvoje země, která se nemohla opřít o žádné nerostné bohatství a musela se potýkat s masovou nezaměstnaností, kritickým nedostatkem bydlení i hrozbou etnických konfliktů. Přísná, systematická politika však Singapur brzy přivedla mezi nejvyspělejší státy světa. Prioritami se staly kvalitní školství, špičková infrastruktura, dostupné bydlení, veřejný pořádek a silná obrana. I díky tomu se země zařadila mezi pověstné asijské tygry.
Masivnímu rozvoji musela ustoupit většina původního deštného pralesa. Jedním z jeho posledních útočišť zůstává přírodní rezervace Bukit Timah. Singapur však přesto klade enormní důraz na ekologii – i když lesy a rezervace pokrývají jen necelou čtvrtinu území, samotné centrum města je plné parků a bujné vegetace dokonale využívající zdejší příznivé podmínky. Singapur má tropické klima s relativně stálým počasím, vysokou vlhkostí a častými srážkami. Mezi jednotlivými měsíci neexistují zásadní teplotní rozdíly. Nejteplejší období panuje od března do července. Teploty se obvykle pohybují v rozmezí 22–34 °C, přičemž vlhkost vzduchu dosahuje až 90 %. Nejvíce srážek přináší listopad a prosinec. Vzhledem k bezprostřední blízkosti rovníku je také délka dne a noci po celý rok téměř stejná.
Každodenní společenský styk bývá poměrně neformální. Tropickému podnebí odpovídá také uvolněný styl oblékání. Výjimku tvoří pouze náboženské objekty (v mešitách a hinduistických chrámech je striktně vyžadováno mít zakrytá ramena a kolena) a oficiální obchodní jednání. Hluboce zakořeněným rysem místní mentality je kiasu – doslova „strach z prohry“, který se projevuje neustálou snahou být všude první, ať už jde o místo v metru, povýšení v zaměstnání nebo výběr nejlepší školy pro děti. Pozitivním aspektem tohoto fenoménu je extrémní pracovitost a orientace na špičkový výkon. S mentalitou kiasu úzce souvisí také zvyk chope – v pouličních jídelnách si lidé rezervují stůl jednoduše tím, že na něj položí balíček papírových kapesníčků nebo deštník. Toto nepsané pravidlo všichni bezvýhradně respektují a k takto označenému místu si nikdo jiný nepřisedne.
K nejoblíbenějším rekreačním sportům patří fotbal, kriket, basketbal, plavání, běh, badminton a cyklistika. Velká cena Singapuru na okruhu Marina Bay Street Circuit zůstává jedním z vrcholů kalendáře mistrovství světa Formule 1. Jde o vůbec první noční závod v historii, který se jezdí výhradně pod umělým osvětlením. Město ze sebe úspěšně smylo starou pověst nudné metropole, kde vedle práce nezbývá čas na zábavu. Hlavní centra nočního života pulzují kolem Boat Quay, Clarke Quay a Robertson Quay. Některé z tamních klubů patří mezi světovou špičku a mají otevřeno nonstop. Alkohol je sice široce dostupný, avšak kvůli vysokým spotřebním daním poměrně drahý. Ve snaze přilákat více zahraničních turistů byla v Singapuru otevřena dvě obří kasina – Marina Bay Sands a Resorts World Sentosa. Zatímco cizinci mají vstup zcela zdarma, občané Singapuru musí platit vysoký denní poplatek, který má omezit riziko vzniku závislosti na hazardu.
V Singapuru se striktně dbá na pořádek a nekompromisní dodržování pravidel, což státu vyneslo celosvětovou přezdívku „Fine City“ (slovní hříčka znamenající „pěkné město“, ale zároveň „město pokut“). Kouření je zakázáno téměř všude. Zákaz platí i v otevřených prostorách, jako jsou parky či veřejná prostranství v okolí nákupní třídy Orchard Road, která je dnes v podstatě kompletně nekuřáckou zónou. Za porušení hrozí astronomické sankce. K nejznámějším restrikcím patří omezení dovozu a prodeje žvýkaček. Přísně se postihuje také jejich odhazování na veřejných místech. V metru (MRT) a na stanicích je přísně zakázáno jíst i pít, a to včetně čisté vody. Singapur uplatňuje jedny z nejpřísnějších protidrogových zákonů na světě – za pašování narkotik hrozí absolutní trest. Singapurští občané a osoby s trvalým pobytem mohou být postihováni i za užití drog v zahraničí, pokud je po návratu prokáže test. Stát navíc stále legálně využívá exemplární trest výpraskem rákoskou. Ten je povinnou součástí rozsudku u závažných trestných činů, jako je znásilnění, ozbrojená loupež nebo vandalismus včetně sprejerství.
Od starobylého přístavu Temasek přes koloniální baštu britského impéria až po dravého asijského tygra – příběh Singapuru je ukázkou mimořádné transformace. Pod přísnou maskou „města pokut“ se skrývá dynamické srdce jihovýchodní Asie, které nikdy nespí. Skutečné lví město, které svou hrdou historii píše dál s elegancí a nebývalou silou.