Hrubý Jeseník
Vydejme se na putování po hlavním hřebeni jesenických hor. Celá naše trasa bude mít více než 40 kilometrů, takže nejste-li trénovaní v horském maratonu, rozhodně ji během jednoho dne neujdete. Dá se ale různě zkracovat nebo jít na etapy. Naše cesta povede většinou po červeně značené turistické trase, tedy hlavní hřebenovce, u Jelení studánky ji ale opustí. Budeme se pohybovat těmi nejcennějšími ekosystémy v I. a II. zóně Chráněné krajinné oblasti Jeseníky a projdeme si tři naučné stezky…
Ramzová, kde svou pouť začínáme, leží v 760 m n. m., donedávna to byla nejvýše položená rychlíková stanice v ČR a stále je nejvyšším bodem tzv. Slezského Semmeringu, půvabné železniční trati mezi Hanušovicemi a Lipovou. Ramzovským sedlem vedla také stará zemská hranice mezi Slezskem a Moravou. Hned v Ramzové se můžeme rozhodnout pro velmi citelné a příjemné zkrácení cesty, kterým je sedačková lanovka na Šerák s mezistanicí na Čerňavě, jež v zimě slouží především lyžařům. Dohromady překonává vzdálenost bezmála 3,5 km, převýšení více než 600 m a pustí vás na ni i se psem. Ať už se na vrchol Šeráku (1351 m) dostanete po svých, nebo se sem necháte vyvézt, vaše první kroky nepochybně povedou k Jiřího chatě, jedné z nejstarších horských chat v Jeseníkách. V roce 1888 zde německý turistický horský spolek nechal jako svůj první stavební počin vůbec vystavět chatu dřevěnou, ta však záhy vyhořela a spolek pět let nato postavil novou, tentokrát už kamennou chatu s restaurací a hostinskými pokoji, která funguje dodnes. Od Jiřího chaty jsou úchvatné výhledy směrem k Jeseníku a až k Otmuchovskému jezeru v Polsku.
Z Šeráku vás přes Keprník až do Červenohorského sedla bude doprovázet naučná stezka S Koprníčkem na výlet Keprnickými horami. Vypravěč Koprníček seznamující s řadou místních pověstí a příběhů nese jméno koprníčku bezobalného, jediného zástupce tohoto rodu miříkovitých rostlin u nás, který patří k ohroženým druhům. Doporučuji ale udělat si ze stezky menší zacházku na vrchol Vozky a pak ke kamennému oknu na Červené hoře. Vrcholové skály Vozky a Keprníku (ale třeba také Obří skály nad Ramzovou) jsou tzv. mrazové sruby, útvary, jež vznikaly poblíž ledovců mrazovým zvětráváním v době ledové. Podle pověsti je ale skála na Vozkovi vozkou, jenž za trest zkameněl i se svým povozem, protože si dovolil podložit kola chlebem, když tu uvázl v blátě. Keprník (1423 m) i Vozka (1377) také patří mezi nejvyšší hory Jeseníků. Kolem Vozky se rozkládají rašeliniště typu horských vrchovišť, jež jsou také pozůstatkem existence ledovců. Na úbočí Červené hory se nachází Vřesová studánka, odnepaměti spojená s pověstí o zázračné uzdravující vodě. Vzniklo zde malé poutní místo zasvěcené Panně Marii. Od 17. stol. až do roku 1946 se tu vystřídalo několik kostelíků, které ale vždy vyhořely po zásahu blesku. Po válce už kostelík znovu postaven nebyl, jeho obnovení se však plánuje v budoucích letech. Od roku 1892 tu stála také horská chata, jejíž osud nebyl o nic příznivější. Fungovala sice ještě v 70. letech minulého století, ale protože se za minulého režimu neinvestovalo do její údržby, soustavně chátrala a rok před revolucí byla stržena. Dnes tu najdeme jen kamenný přístřešek s pramenem.
Odsud už trasa klesá do Červenohorského sedla, které je jednak nejvyšším bodem (1013 m n. m.) silnice spojující Šumperk s Jeseníkem, jednak známým a oblíbeným střediskem zimních sportů. Horských chat či hotelů je tu hned několik; dodnes stojí nejstarší chata z roku 1876, nejnovějším a největším objektem je velký horský hotel vybudovaný na přelomu 80. a 90. let. V zimě zde funguje řada sjezdovek a samozřejmostí jsou i upravované běžecké trasy v okolí.
Z Červenohorského sedla vystoupáme přes Malý a Velký Jezerník ke Švýcárně. Tato část hřebenovky bývá trochu opomíjená, ačkoliv je velice malebná: nabízí řadu krásných výhledů a částečně vede po dřevěných chodníčcích přes vrchoviště. Švýcárna na úbočí Malého Děda je nejstarší jesenickou horskou chatou a její pojmenování odkazuje k faktu, že byla původně salaší užívanou švýcarským bačou. Pastevectví má na vrcholech Jeseníků poměrně bohatou historii, kvůli drsnému podnebí ale nepříliš úspěšnou. Řada dnešních horských chat v okolí Pradědu byla nejprve salašemi, kde se chovaly ovce i skot. Dnes se pastva v těchto místech pro svůj dobrý vliv na ekosystém horských luk obnovuje, a tak se na svazích Pradědu a Petrových kamenů můžeme setkat se skotským skotem, valašskými ovcemi či huculskými koňmi…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Jeseníky/Rychlebské hory/Kralický Sněžník