Chinchón
O Velikonocích se mění při pašijích na jeden den v Jeruzalém. Na sv. Jakuba tu začíná sezona býčích zápasů vrcholící v říjnu slavnou koridou, jejíž výtěžek jde na charitu. Mezitím další slavnosti k poctě světců, ale i vína nebo česneku. Na maloměsto toho nabízí Chinchón opravdu hodně.

Chinchón má dvě autobusové zastávky – horní a dolní. Pokud nevíte, kde vystoupit, tak raději nahoře. Svah, na kterém je město rozloženo, má totiž docela slušný sklon. Hned se pozná, že jsem na malém městě – ještě jsem si ani nenasadila batoh, a už se mě dva lidé zeptali, kam že v tom horku chci jít. Ten druhý z nich, drobný a osmahlý řidič dodávky, mě navíc propustil teprve poté, co mi v nejbližší hospodě zakoupil láhev chlazené vody. Protože se cestou se mnou dali do řeči další dva lidé, které jsem v oslepujících ulicích poledního Chinchónu potkala, hned jsem o něco chytřejší. Kromě jiného jsem se dozvěděla, že Chinchón měl dlouhou dobu něco přes 4500 tisíce obyvatel, ale v posledních letech do jeho demografie zasáhli přistěhovalci z Latinské Ameriky. Ti zvedli počet Chinchoňanů (čti: činčoňanů) nejméně o tisícovku. Přicházeli za prací v zemědělství a ve stavebnictví, ale od té doby, co está la cosa muy parada, volně přeloženo „není do čeho píchnout“, hledají práci oni i místní a příliv imigrantů se zastavil.

Společně se vláčíme strmými uličkami. Vděčíme za to komárům, kteří do starého Chinchónu zanášeli nejrůznější infekce, a přiměli tak jeho obyvatele, aby se přestěhovali se vším všudy na nejbližší kopec. Počátk…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Madrid