Kdyby Kypřané neměli Tróodos, museli by si ho vytvořit. Ano, parafráze této okřídlené Palackého věty docela dobře vystihuje, jak moc je bezmála dvoutisícové pohoří pro ostrov důležité. Nebýt Tróodu, Kypr by byl vyprahlou polopouštní krajinou a zcela jistě by za sebou měl mnohem jednotvárnější historii. Například by v době bronzové neprošel obdobím obrovského rozmachu, podmíněném exploatací zdejších ložisek měďnatých rud.
Tróodos zabírá přibližně třetinu celkové rozlohy Kypru. Na celém ostrově není mnoho míst, odkud by nebyly vidět některé části jeho zalesněných a měkce zaoblených vrcholových partií. Tróodské hřebeny se z dálky jeví velice mírumilovně, ale když se mezi nimi budete pohybovat, četné divoké skalní výchozy vám naopak naznačí, že zrod tohoto horstva se v klidu a míru rozhodně neodehrával.
Příběh Tróodu se začal psát ve svrchní křídě, někdy před 90 miliony lety, přibližně ve stejné době, kdy u nás sedimentovala Česká křídová tabule. Místo, kde dnes leží Kypr, bylo tehdy dnem oceánu Tethys a vedla tudy linie, podél níž se začala africká litosférická deska podsouvat pod desku euroasijskou. Střed obou bloků provázela intenzivní vulkanická činnost, při níž se na mořské dno vylévalo žhavé magma, tuhnoucí v chladném vodním prostředí ve vrstvách jakýchsi bochanů, odborně řečeno ve formě polštářových láv. Další podsouvání africké desky pak v těchto místech odtrhlo z nadloží blok oceánské kůry a začalo jej i s lávovou „čepicí“ postupně vyzdvihávat k mořské hladině. Na světlo boží se tento blok coby zárodek Tróodu a předvoj Kypru poprvé dostal v miocénu, tedy v mladších třetihorách asi před 20 miliony lety, a to už docela „pocuchaný“. Velké tlaky totiž jeho prostředek vyklenuly vzhůru, takže eroze, která na vynořující se masiv začala ihned působit, mohla dospět k nejspodnější vrstvě jeho hornin dříve, než kdyby byla nucena odstraňovat jednu vrstvu po druhé. Ale to trochu předbíháme, protože erozi musel předtím ještě urychlit intenzivní výzdvih v období před dvěma až jedním milionem let, po němž masiv Tróodu dosahoval větších nadmořských výšek než dnes. Důsledkem odnosu vrchní části horské klenby potom bylo obnažení série hornin, která vlastně představuje profil oceánského typu zemské kůry a nejsvrchnější části pláště. Odborníci v takovémto případě hovoří o ofiolitovém komplexu hornin, jehož je Tróodos doslova učebnicovým příkladem a kvůli němuž přijíždějí na Kypr geologické exkurze z celého světa.
Nejvyšší partie Tróodu včetně nejvyššího vrcholu Olympos (1951 m n.m.) utvářejí hlavně hadce a ultrabazické horniny dunit a harzburgit, které vznikaly ve svrchním plášti. Níže se vyskytují polohy s převahou gaber a diabasů, tedy hornin oceánské kůry, a to vše obklopuje při úpatí horstva pásmo polštářových láv, pozůstatek onoho sopečného pokryvu mořského dna. Sled hornin je tu vlastně zdánlivě otočený oproti původnímu uspořádání v odtrženém bloku, ale jde jen o důsledek jeho vyklenutí a pozdější er…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Kypr