Když Lazar z Betánie, vyčerpaný po dlouhé plavbě z Palestiny, míjel cestou do Kítia vinici s keři obtěžkanými dozrávajícími hrozny, rozhodl se poprosit majitele o občerstvení. Měl však smůlu. Narazil na lakomou stařenu, která mu odmítla vyhovět s tím, že její vinohrad zmírá suchem a neurodil jediný plod. Lazara nehorázná lež rozlítila: „Abys věděla, tak to, cos teď řekla, se stane skutečností!“. A proměnil vinici ve slané jezero. Netušil, že jeho čin bude jednou pro Lárnaku hotovým požehnáním.

Pro přírodovědce, kteří nic nedbali na legendy, byla existence solného jezera u Lárnaky dlouhou dobu menší záhadou, neboť se nemohli shodnout na přesném mechanismu jeho vzniku. Jistotu přinesl teprve detailní geologický průzkum v druhé polovině minulého století, který prokázal, že jezero vznikalo koncem 2. tisíciletí př. n. l., kdy v důsledku postupného výzdvihu pobřeží došlo v těchto místech k uzavření mělkého mořského zálivu. Protože nejhlubší část zálivu, nyní dno jezerní pánve, dosud setrvává pod úrovní mořské hladiny, prosakuje k němu slaná voda bariérou propustných písků a štěrků a s pomocí sezonních dešťů vždy během zimních měsíců zaplaví pánev. V tomto stavu jezero setrvá do konce jara. Od května do srpna pak sluneční paprsky opakují to, co svatý Lazar zařídil v jednom okamžiku – promění vodní hladinu v bělavou vrstvu třpytivé soli, vysokou přibližně 20 cm.

Kdybychom chtěli být úplně přesní, měli bychom říci, že u Lárnaky jsou ve skutečnosti jezera čtyři, pro něž mají Kypřané jednotlivá pojmenování. Jedno je ale hodně malé a tři zbývající jsou vzájemně propojena, mají stejný vodní režim, takže se o nich většinou hovoří jako o jezeře jediném. Toho se v dalších řádcích přidržme i my.

Není pochyb o tom, že Lárnacké jezero odedávna zásobovalo mimořádně čistou surovinou své široké okolí. Ve větším objemu pro potřeby celého ostrova se tu však začala získávat sůl až za vlády Benátčanů v 16. stol. Od těch dob se sběru soli tradičně ujímali muži z nedaleké obce Aradíppu, kteří lopatami nejprve seškrabovali solnou krustu na podlouhlé hromady a potom ji nabírali do proutěných košů. Naplněné koše uvázané na hřbetech oslů následně putovaly ke skládkám na východním břehu jezera. Ve čtyřicetistupňo…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Kypr