Probíjí se usilovně kamenitým řečištěm, prosmykává se pod skalními stěnami, jen krátce si vydechne nad splavem a už se zase celá zpěněná valí přes kameny – Vltava.
U Vyššího Brodu se koryto Vltavy podobá zalomenému lokti, když si kdysi pradávno přivlastnila cizí tok a obrátila své vody k severu. Od tohoto nejhlubšího jihu Čech až po soutok s Labem je Vltava osou Čech a také pomyslnou osou české historie. Je spjata s dějinami vesnic a měst, jimiž protéká, je součástí životů lidí, kteří na jejích březích žijí, zůstává v srdcích těch, kdo po ní kdy pluli nebo putovali podél jejích břehů po úzkém chodníčku. Ona sama prošla svými přírodními i lidskými proměnami a není už, jaká bývala před vybudováním tolika přehrad. Ztratila mnoho ze své poezie a divokosti, a přece zůstává krásná a milovaná. A její cesta jižními Čechami, to jsou desítky a stovky nedopovězených příběhů.
Pod krumlovským hradem se například svine do jednoho ze svých nejkrásnějších zaklesnutých meandrů, až město Krumlov chytí do smyčky. Jeho jezy ji však nezastaví a už zase spěchá dál, mezi skalami a stráněmi Šumavského podhůří. Širokou zákrutou se obtočí kolem Zlaté Koruny, jejíž klášter byl jednou z fortifikačních opor krále proti Vítkovcům ve velké šachové hře o moc nad jižními Čechami. Jen kousek odtud, na skalní ostrožně další říční zákruty, dal postavit Jošt z Rožmberka gotický hrad, tentokrát oporu moci Vítkovců. Hrad dostal nevinné jméno Dívčí Kámen, ale bylo všestranně klamavé, protože míval vojenskou posádku a kámen jeho zdiva pocházel ze starobylého hradiště z doby bronzové. Pod Boršovem se Vltava naposledy nadechne a odhodlaně se probíjí přes poslední hřbet Novohradského podhůří. Sotva proklouzne pod mostem, už ji zdraví boršovská hranolovitá věž s červenou dlátkovou věží, která patří ke kostelu Jakuba Většího, co stojí na kopečku a je ho vidět i z řečiště.
Hned za Boršovem se otevírá Budějovická pánev. Vltava v ní ztichne a zklidní se. Konečně uleví svému řečišti, které bylo tak dlouho zaklesnuté v hlubo…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Českobudějovicko