Na světě je nemálo míst, kde energie sopečného podloží tryská na povrch v podobě kouřících fumarolových polí a je využívána člověkem. Za všechny jmenujme alespoň Island, americký Yellowstone, Nikaraguu, Chile, Azory, maličkou Dominiku, a samozřejmě (a především) Nový Zéland. Zajímavé je, že z obou jeho ostrovů – ačkoliv situovaných naprosto stejně paralelně s podmořskou subdukční zónou – zůstala vulkanická aktivita omezena prakticky jen na Severní, nabízející jednu z nejlepších světových učebnic vulkanismu. Zatímco blok Severního ostrova se tlačí dolů a jeho tlak spolu s třením na ploše podsouvání oceánské desky pod ostrov produkuje roztavené magma, deska Jižního ostrova naopak stoupá, a najdeme tam tudíž vysoké hory pokryté ledovci.
Nepříliš dávno vyhaslé jednorázové čtvrtohorní sopky můžeme spatřit už na území největšího novozélandského města Aucklandu. Nachází se jich tam víc než padesát. Místní obyvatelé i návštěvníci k nim rádi chodí na vycházky, nabízející navíc překrásný výhled na celé město a jeho zátoku. K nejznámějším patří Mount Eden a One Tree Hill neboli Maungakiekie jižně od centra. Díky strategické poloze na nich stávala už před evropskou kolonizací opevněná obyvatelná hradiště Maorů zvaná pa. Dodnes jsou po nich patrné uměle zarovnané terasy. Uvnitř Aucklandské zátoky odtud také vidíme celý sopečný ostrůvek Rangitoto, jehož povrch tvoří sopečné škváry zarostlé původním bušem.
Ještě výmluvnějším svědkem sopečné činnosti je ostrůvek White Island v Bay of Plenty, široké zátoce u severovýchodního pobřeží Severního ostrova, pojmenovaný podle bíle zbarvené horniny v jeho kráteru, která vznikla zjílověním původních láv a dalších sopečných materiálů působením plynů, par a roztoků o vysokých teplotách. Nachází se 50 km od pobřeží a zvídaví turisté se na něj dopravují z Whakatane helikoptérou nebo z Ohope lodí. Někdy se tomuto maličkému ostrůvku přezdívá i Ďáblův ostrov. Jde o jedno z aktivních fumarolových polí, kde se v letech 1870–1934 těžila a zpracovávala síra. Zbyla tu ještě opuštěná výrobní zařízení. Dnes tu hnízdí hejna terejů.
Nejvíc sopečných jevů se nachází v tzv. vulkanickém pásu Taupo, který vede z národního parku Tongariro uprostřed ostrova přes jezero Taupo a město Rotorua právě k jmenovanému ostrůvku White Island. Už ve 14. století využívali maorští Arawové v této části ostrova páry a vody horkých vřídel k vaření i vytápění svých chýší pares. Jedno z jejich původních sídel stávalo i na ostrůvku uprostřed jezera Rotorua.
Devět z deseti návštěvníků Nového Zélandu si nenechá ujít návštěvu velkých geotermálních polí s bahenními sopkami, fumarolami a světoznámými gejzíry, která leží vedle velkých jezer rovněž sopečného původu při severním pobřeží Severního ostrova poblíž města Rotorua.
Největší fumarolové pole vzdálené pouhé 3 km od městského centra má nevyslovitelné jméno Whakarewarewa (snad proto se mu říká jen Whaka). Ačkoliv sem směřují davy turistů, uvnitř se rychle rozptýlí na ploše velké 2 km2. Čeká tu na ně asi 500 pramenů vroucí vody i výrony plynů a par, místy probublávající bahnem, jež rytmicky vystřelují do vzduchu, odkud zase padá a vytváří kolem svého malého jícnu stejně miniaturní kužel připomínající tvarem sopku (odtud název „bahenní sopky“). Jinde jsou zase lemovány kaskádovitými sedimenty křemitého páskovaného vřídlovce. Hlavní atrakcí jsou dva velké gejzíry-dvojčata mívající erupce dosti často a v celkem pravidelných intervalech (normálně 14x denně), takže se vždy vyplatí na celé „divadlo“ chvíli počkat. Nejdříve začne menší z gejzírů zvaný Prince of Wales Feathers (Chochol prince Waleského) stříkat do výšky 12 m. Teprve po něm se rozbouří Pohutu (v maorštině „šplouchání“), jehož o překot syčící vody prosycené plyny stříkají zhruba 20 minut až do výšky 20–30 m. Všechna „představení“ nejsou stejně dlouhá a i výška se podle momentální dispozice mění. Možná, že se někdo pozastaví nad tím, kde se všechna ta voda v hlubinách bere. Žádný velký zázrak – jde o běžnou povrchovou, a původně tudíž i studenou vodu, která se puklinami dostává do větších hloubek, a protože se nacházíme uvnitř aktivní vulkanické oblasti, rychle se tam prohřeje. Při teplotě až 300 °C…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Nový Zéland