Maďarsko

Maďarsko
Lázně s termálními prameny, parádní metropole na Dunaji, víno, ostrá jídla kořeněná paprikou, Balaton a nesrozumitelná řeč. To je asi základní představa Čechů o Maďarsku, ještě před dvaceti lety sousedním státu, s kterým nás spojuje nejen společný středoevropský prostor, ale i dějiny, v nichž se styčné body objevují od samotného počátku maďarského státu.

Dějiny Maďarska se odvíjejí od 10. stol., kdy na části území rozpadlé velkomoravské říše vznikl nový státní útvar, který vytvořilo sedm kočovných kmenů Maďarů nazvaných podle nejsilnějšího z nich, který se jmenoval Megyeri a v jehož čele stál legendární Arpád. Jejich příchod do Karpatské kotliny z oblasti severně od Černého moře, kam se přesunuly od Uralu, byl poslední velkou národnostní změnou v Evropě. Uherská akademie věd ji časově určila do rozmezí let 888–900, přesné datum určili politici, když velkolepé oslavy tisíciletí této události stanovili na rok 1896.

Dalším významným milníkem v dějinách Maďarska se stal rok 996, kdy kníže Gejza povolal benediktinské mnichy, aby založili klášter v Pannonhalmě. Jeho prvním opatem se stal břevnovský opat Anastasius (Astrik), pozdější arcibiskup ostřihomské arcidiecéze. V roce 1000 údajně Anastasius přivezl z Říma od papeže Silvestra II. korunu pro prvního maďarského krále Štěpána, jenž byl Gejzovým synem.

Ve středověku se české a maďarské dějiny proplétaly prostřednictvím dynastických sňatků mezi vládnoucími rody Přemyslovců a Arpádovců. Dcera uherského krále Ondřeje I. Adleita byla druhou manželkou Vratislava, pozdějšího českého knížete a prvního krále. Zemřela krátce poté, co se Vratislav II. stal knížetem. Z rodu Arpádovců pocházela též druhá manželka Přemysla Otakara I. Konstancie. Jeho vnuk Přemysl Otakar II. se ucházel o dceru významného maďarského krále Bély IV. Markétu (v roce 1943 svatořečenou), byl však stejně jako jiní vznešení nápadníci odmítnut. Nakonec ale i on sňatek s Arpádovnou uzavřel – jeho druhou manželkou se stala vnučka Bély IV. Kunhuta. Poslední Přemyslovec Václav III. byl ve svých osmi letech roku 1298 zasnouben s Alžbětou, jediným potomkem uherského krále Ondřeje III. Po jeho smrti o tři roky později, která znamenala vymření Arpádovců po meči, se stal po dlouhých jednáních uherským králem Ladislavem V., ale nakonec ho za další tři roky musel jeho otec Václav II. se svým vojsme odvézt zpět do Čech. Záhy pak sešlo i ze sňatku s Alžbětou.

Pouhých pět let po Arpádovcích vymřeli roku 1306 po zavraždění Václava III. v Olomouci i Přemyslovci. V obou případech je nahradily dynastie z frankofonního prostředí – u nás Lucemburkové a v Uhrách Anjouovci. Také tyto rody se záhy příbuzensky spojily, když se uherský král Karel I. Robert oženil v roce 1318 se sestrou Jana Lucemburského Beatrix. Za zaznamenání stojí i rok 1335, kdy se na královském Visegrádu setkali tři středoevropští králové – polský Kazimír III., český Jan Lucemburský a uherský Karel I. Robert. Jednali o otevření nových obchodních cest, řešili územní spory a Karlovi se podařilo usmířit Jana s Kazimírem. Schůzka zajistila v této části střední Evropy mír na několik desetiletí.

České a maďarské dějiny se významně protínaly také v osobě druhorozeného syna Karla IV. Zikmunda, římského císaře a uherského i českého krále. Na rozdíl od Čechů ale Maďaři považují Zikmunda za významného panovníka na uherském trůně. Další společnou postavou dějin je proslulý uherský král Matyáš Korvín. V roce 1461 se oženil s dcerou Jiřího z Poděbrad Kateřinou, jež ale brzy zemřela. Vztahy králů Jiřího a Matyáše prošly obdobími přátelství a spojenectví, ale i vzájemných bojů. Po Poděbradově smrti se Korvín dohodl s Vladislavem Jagellonským a až do konce svého života vládl jako český král na Moravě a ve vedlejších zemích Koruny české.

Dějiny obou zemí výrazně poznamenala také památná bitva u Moháče v roce 1526, v níž padl král uherský a český Ludvík II. Jagellonský. Na český trůn se dostali Habsburkové, kteří zároveň ovládli část Uher. Za stavovského povstání 1618–1620 byl spojencem českých stavů sedmihradský kníže a uherský král Gábor Bethlen, jeden z vůdců protihabsburského povstání během třicetileté války v Uhrách. Se svým vojskem se několikrát utkal s císařskými oddíly, ale na Bílou horu nakonec nedorazil včas. V době pobělohorské se mnoho uprchlíků z Čech usazovalo v západních a severozápadních Uhrách. V polovině 17. stol. na pozvání rodiny Rákócziových pobýval čtyři roky v Sárospataku Jan Amos Komenský. Snažil se reformovat tamní evangelické kolegium a napsal tam dvě ze svých nejslavnějších děl, Schola ludus a Orbis pictus, vydaná o několik let později v Amsterodamu.

Už v 16. stol. došlo k rozdělení Uherska mezi Habsburky, osmanskou říši a sedmihradské knížectví. Po vítězství v jedné z klíčových bitev proti Turkům v roce 1683 u Vídně Habsburkové svou vládu nad Uherským královstvím dále rozšířili. Maďaři se jim postavili v letech 1848–1849, kdy nejvýznamnější představitel revoluce a boje za svobodu a nezávislost Lajos Kossuth sesadil v Debrecíně Habsburky z uherského trůnu a vyhlásil republiku. Když ale novopečenému císaři Františku Josefu I. pomohl potlačit maďarský odboj ruský car Mikuláš, Kossuth se svými druhy uprchl do ciziny. Nechvalně proslulý ministr vnitra Bach pak zaplavil zemi loajálními císařskými úředníky a tajnou policií. Rakouskému mocnářství už ale začalo být „ouzko“. Série neúspěchů vyvrcholila porážkou s Pruskem v bitvě u Hradce Králové a vyvolala další krizi uvnitř říše, a tak se Vídeň rozhodla alespoň udobřit si Maďary. Rakousko-uherským vyrovnáním z roku 1867 se monarchie rozdělila na dva samostatné státy s úředním názvem Rakousko-Uhersko. Měly společného panovníka, zahraniční politiku, vojenství a finance, všechny ostatní záležitosti si oba státy řídily samostatně prostřednictvím vlastního sněmu a vlády. K vyrovnání vydatně přispěla rakouská císařovna Alžběta, známá svou láskou k Uhrám, jejich lidu a možná i hraběti Gyulovi Andrássymu, jenž byl spolu s Ferencem Deákem hlavním tvůrcem dualismu.

Došlo také k vyrovnání mezi Maďary a Chorvaty, jimž bylo na základě historického práva přiznáno v Uhrách zvláštní postavení. Požadavky ostatních národů a národností v zemi na zrovnoprávnění ale vláda odmítla. Rakousko-uherským vyrovnáním získali Habsburkové věrného spojence, vyrovnání přineslo hrdým a vznešeným Uhrám zadostiučinění, na druhou stranu předznamenalo konec Uherska.

Dnešní Maďarsko je pouze částí historického Uherska. Po porážce v první světové válce, kterou Rakousko-Uhersko vyvolalo, bylo Trianonskou smlouvou připojeno přes 70 % území někdejšího Uherského království k sousedním státům. Nově vzniklé Československé republice připadlo Slovensko a Podkarpatská Rus. Maďarsko se zavázalo uhradit Československu válečné reparace a vzdalo se dalších územních nároků. Vzájemné vztahy mezi Československem a Maďarskem byly v meziválečném období napjaté, a to zejména kvůli maďarským snahám o revizi mírové smlouvy z Trianonu. Snahou získat zpět území, o které přišlo, zdůvodňovalo Maďarsko i svůj vstup do druhé světové války na straně Německa. Mnoho Maďarů přišlo o život na východní frontě, v koncentračních táborech zahynulo přes půl milionu maďarských Židů.

Maďarsko osvobodila sovětská armáda a poválečný vývoj se podobal situaci v Československu. V roce 1956 vypuklo proti komunistické vládě povstání, které však tvrdě potlačily sovětské tanky. Jeho hlavního představitele Imre Nagye prosovětský režim popravil. Ve srovnání s Československem nastolil vůdce maďarských komunistů János Kádár ve své zemi od 60. let benevolentnější režim. „Gulášový socialismus“ umožňoval drobné podnikání i soukromou zemědělskou činnost. Maďaři mohli také mnohem volněji cestovat do zahraničí. Už na konci 60. let vykazovali nejvyšší životní úroveň ze všech zemí sovětského bloku.

Maďarsko se stalo oblíbenou zemí československých turistů. Jezdili k Balatonu, ale ještě víc je lákaly obchody plné zajímavého zboží. Není divu, že Maďarsko na cestě od totality k demokratické společnosti Československo o pár měsíců předběhlo. Na další cestě se už jejich postup sjednotil. V roce 1999 vstoupilo Maďarsko a Česko spolu s Polskem do NATO a v roce 2004 ještě s několika dalšími zeměmi včetně Slovenska do Evropské unie. Česko a Maďarsko spolu s Polskem a Slovenskem spojuje rovněž iniciativa nazvaná Visegrádská čtyřka. Inspiraci k ní našly středoevropské státy v roce 1335, kdy se Visegrád stal místem setkání českého, maďarského a polského krále.

Maďarsko