Vlast germánského kmene Sveů – Svealand – se časem rozrostla v říši Svea rike a odtud už byl jen krůček, trvající ovšem pár staletí, ke zkrácenině Sverige. Název Sveů snad pochází z pragermánského swihoniz, což znamenalo „my sami“.

Poprvé se o tomto kmenu zmiňuje roku 98 n. l. římský historik Tacitus (latinsky suiones). V 9. až 11. století splývá osud Sveů-Švédů s mořským národem Vikingů, s nímž podnikali výpady daleko na východ přes Rusko až k Černému moři. Přijaté křesťanství jim v tom pramálo bránilo. V 11. století spojil vikingský král Erik VIII. pohanský kraj Svealand a jižní křesťanský Götaland, ale boje mezi nimi trvaly až do založení uppsalského arcibiskupství roku 1164. Krom toho bojovali Švédové pět století o nadvládu nad Baltem s Dány.

Roku 1250 nastoupil jako regent svého syna Aldemara na trůn Birger Jarl, který založil Stockholm a připojil Finsko. Největšího územního rozsahu dosáhlo Švédsko za Magnuse Erikssona (1319–1363), který zdědil i Norsko. Začal však omezovat moc šlechty, a ta se proti němu spojila s meklenburským vévodou Albrechtem. Jeho syn stejného jména pak byl roku 1364 zvolen švédským králem…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 11/2008