Ani ne desetimilionový národ se významně zapsal do překvapivě velkého počtu nejrůznějších oborů lidské činnosti.
Na otázku v titulku by dnes asi většina lidí spontánně vyhrkla: Ikeu! Továrna na montovaný dřevěný nábytek opravdu zavalila svou produkcí takřka celý svět. Stejně tak neodbytně patří k představě příjemné dovolené anebo večírku tzv. švédský stůl a na něm reinkarnace pohádky o stolečku, co se sám prostíral. Pravda, zde je k tomu určen personál, který však o naše blaho a vzrůstající hmotnost pečuje velmi diskrétně.
Pak se nám možná ještě vybaví švédské šance – polní opevnění z dob třicetileté války, případně švédská trojka jako fenomén sexuální revoluce. Jsou však i daleko užitečnější patenty jako švédská zápalka, která dík šikovnosti Johana Lundströma spatřila světlo světa začátkem 19. století a užívá se dodnes, i když už dávno bez svého původního adjektiva. To se však do paměti zapsalo přinejmenším díky stejnojmenné povídce A. P. Čechova.
Dalším vynálezem pocházejícím ze severní země je stostupňová teplotní škála švédského fyzika a astronoma Anderse Celsia, kuličková ložiska Svena Wingquista a ovšem dynamit, který založil nejen slávu svého vynálezce Alfreda Nobela, ale i jeho bohatství, z něhož čerpá Nobelova nadace pro udílení každoročních cen na poli vědeckém, kulturním i politickém.
Když se řekne švédská literatura, vybaví se asi všem dvě slavné autorky dětských knih – Selma Lagerlöfová a o půl století mladší Astrid Lindgrenová, autorka Pipi Punčochaté a Dětí z Bullerbynu. Moderní literaturu pro dospělé představuje zejména August Strindberg, dnes více hraný na divadelních prknech než čtený. Novodobý švédský román však reprezentují především autoři detektivek, v minulosti manželská dvojice Maj Sjöwallová a Per Wahlöö, dnes hlavně velmi úspěšný Henning Mankell.
Dvěma oblastmi kultury, v nichž se Švédsko obzvlášť výrazně zapsalo do světových dějin, jsou film a populární hudba. Krásné Švédky jako Greta Garbo, Ingrid Bergmanová, Anita Ekbergová, Britt Eklundová nebo Lena Olinová se proslavily převážně za hranicemi své vlasti. První z nich se stala ikonou předválečného Hollywoodu a zahrála si tam dokonce i švédskou královnu Kristinu, druhá si podmanila Ameriku i Itálii, třetí svými kyprými tvary ztělesnila „sladký život“ Itálie let šedesátých, čtvrtá zakotvila v Anglii a poslední opět v Americe.
V téže době se už ale proslavili i herečky a herci švédských filmů, především z dílny slavného režiséra Ingmara Bergmana – Liv Ullmannová (původem Norka), Bibi Anderssonová, Ingrid Thulinová, Harriet Anderssonová, Max von Sydow, Erland Josephson, Stellan Skarsgård.
Švédský filmový institut, založený roku 1963, vyslal do světa další režisérské hvězdy, jako byli třeba Jan Troell, Bo Widerberg či Gunnar Hellström. Po někdejších psychologických filmech však dnes jako by se země slehla a ve švédské kinematografii převládají spíše komerční detektivky.
Zato v hudbě si Švédové vedou skvěle už pár staletí. Dodnes jsou v oblibě písně lyrika 18. století Carla Michaela Bellmana. Na jeho pomníku ve Stockholmu je jen jeho příjmení, víc netřeba, každý Švéd ho zná. I Bedřich Smetana si za svého pobytu v Göteborgu si oblíbil švédskou zpěvnost. Jeho Vltava připomíná nejen píseň Kočka leze dírou, ale i švédskou lidovku. Z lidových kořenů vycházel také Hugo Emil Alfvén (1872-1960), označovaný za švédského národního skladatele. Jeho nejznámější dílo „Midsommarvaka“ popisuje švédskou slavnost letního slunovratu – od vesele naladěné, lehce podnapilé mládeže přes hádky se staršími až k heroickému závěru. Alfvén je rovněž autorem sborové písně Sverges flagga (Švédská vlajka), která platí za neoficiální švédskou hymnu.
Z lidové zpěvnosti vycházela i legendární skupina ABBA, když před 40 lety nastartovala svou zářnou kariéru. Ačkoli se dávno rozpadla, svými melodickými songy okouzluje další a další generace. V jejích šlépějích nakročila později dvojice Roxette a pětičlenná skupina The Cardigans. Mezinárodně se v posledních letech proslavily i rockové kapely The Hives, The Soundtrack Of Our Lives, The Hellacopters (na letošek ohlásili poslední turné a rozchod) nebo dívčí Sahara Hotnights. Ti všichni ovšem zpívají anglicky. Teprve zpěvák Dungen se odvážil vyslat do světa spolu se svými písněmi i švédštinu – a s úspěchem! Švédská skupina BWO (Bodies Without Organs) se proslavila dříve ve východní Evropě, možná už pro svůj bizarní název. Ze stejných důvodů se těší zájmu i zpěvák s pseudonymem Moneybrother. Z toho je patrné, že severský humor má i jinde v Evropě stále větší odezvu, což se ještě o tzv. růžové sérii Bergmanových komedií ze začátku šedesátých let zrovna říci nedalo.
Další články z vydání o Švédsku zde