Ve Fionnphortu na ostrově Mull čekáme s desítkami dalších turistů na trajekt. Od načervenalých žulových pobřežních skalisek je to na sousední Ionu podle jízdního řádu deset minut plavby. Když míli širokou úžinu chtěli překonat mniši z kláštera, stačilo, aby na převozníka hlasitě zavolali.
Hned po příjezdu míří všichni návštěvníci k historické památce, kterou vyhlíželi již z paluby lodi. Ionské opatství je považováno za kolébku skotského křesťanství, a tak malý podlouhlý ostrůvek, jenž se nachází ve skupině Vnitřních Hebrid, zaujímá v duchovní historii Skotska zvláštní postavení. Na jeho jižním cípu přistál v roce 563 se svými dvanácti společníky Kolumban. Podle legendy se zastavil na kopci, aby zjistil, jak daleko se dostal, protože dal slib, že se usadí na místě, odkud už nezahlédne své rodné Irsko, odkud byl vyhoštěn. Po založení kláštera se vydával na misie po Skotsku, aby šířil křesťanství a na víru obracel pohanské Pikty. Původní dřevěný klášter zničili Vikingové při mnoha svých nájezdech na ostrov. Na jeho místě vyrostlo ve 12. století benediktinské opatství a v diskrétní vzdálenosti od něj byl krátce nato založen ženský augustiniánský klášter. Skotská reformace řeholní život na ostrově zastavila a obě opuštěné stavby se časem proměnily v ruiny. Zatímco augustiniánský klášter tak zůstal, benediktinský svatostánek byl ve 20. století zrestaurován do nynější podoby.
Nejhezčí pohled je na klášter z pahorku před ním. Pozadí jednoduchých elegantních budov vystavěných z nestejně velkých kusů žuly, mezi nimiž převládají ty načervenalé, tvoří zvlněná modrá stužka mořské úžiny, ohraničená pobřežními skalisky ostrova Mull, nad nimiž se zvedají vzdálené hory. Největší plochu zaujímá kostel, v němž mniši trávili čas modlitbami. Přítmí, které tam panuje, vyvolává zvláštní, poklidnou atmosféru a zvyšuje dojem z nádherných stavebních prvků, z nichž většina pochází z 15. století. Kamenořezby na klenbách, obloucích a hlavicích sloupů zobrazují biblické motivy, mytická zvířata, listoví stromů i scény z každodenního života, jako například zabíjení krávy. Stejně tak úchvatné jsou kamenické práce na oblouku nade dveřmi do sakristie. Střechu klášterních arkád nesou dvojice sloupů, z nichž jen čtyři jsou původní. Také jejich hlavice zdobí krásné kamenořezby. Podél stěn je rozestavěna skvělá kolekce náhrobních desek, které představují místní styl kamenické práce. Do kamene je vytesáno jemné listoví, častým motivem jsou meče a lovecké scény. Další desky a kříže uchovává muzeum v někdejší klášterní nemocnici. Na kříži svatého Matěje z konce 9. století se objevují dekorace, podobné výzdobě rukopisů z té doby, zvláště známého Evangeliáře z Kellsu (Book of Kells). Někteří odborníci se proto domnívají, že tato vzácná památka, uložená dnes v knihovně univerzity Trinity College v Dublinu, vznikla právě v ionském klášteře. Muzeum také představuje originál kříže sv. Jana, jehož replika stojí před kostelem. S rozpětím 2,2 metru patří k nejširším křížům na britských ostrovech. Pravděpodobně jde o jeden z posledních křížů, které původně v mnoha desítkách lemovaly poutní cestu z místa Kolumbanova přistání na Ioně do jeho svatyně, malé kaple přilepené dnes ke klášterním budovám u vchodu do kostela.
Prostranství kolem kláštera pokrývá hustý trávník, který přetíná od vstupu do kostela směrem ke hřbitovu cesta dlážděná velkými balvany. Je to poslední dochovaná část z původní „ulice mrtvých“, jež spojovala klášter s přístavištěm. Na středověkém pohřebišti nazývaném Reilig Odhráin stojí kaple z 12. století, jejíž vchod lemují pěkné kamenné ornamenty. Podle záznamů z roku 1549 tu má být pohřbeno 48 skotských, 8 norských a 4 irští králové. Hrob žádného z nich však už nelze dnes identifikovat.
Opatství je sídlem ekumenické komunity, založené ve 30. letech minulého století, a často vyhledávaným poutním místem. V malé půvabné vesničce, kterou tvoří jediná ulice a několik osamocených domů, většinou farem, rozesetých po okolních svazích skalnatého ostrova, žije asi 130 obyvatel. Soudě podle počtu penzionů, cedulek nabízejících ubytování typu B&B a velkého obchodu se suvenýry, většina z nich vděčí za své nynější živobytí svatému Kolumbanovi.
Další články z vydání o Skotsku zde