Mohutná Černá hora a městečko na jejím úpatí jsou spojeny mnoha pouty. To nejpevnější představuje společný geologický základ starohorních ortorul a jimi procházející zlomy, oživené v době, kdy se Krkonoše zvedaly. Tyto společné zlomové linie ovlivnily jak souvislý strmý jižní svah Černé hory, tak i vznik podhorského Janského údolí s jeho potokem a léčivými teplými prameny, které po zlomech vystupují. Černá hora je turistickým a lyžařským zázemím lázeňského města, které se zase díky ní stalo i významným lyžařským střediskem. Viditelným poutem jsou pak lanovky a lyžařské vleky, které spojují vrchol a úbočí Černé hory s okrajem Janských Lázní.
Janské Lázně vznikly postupně kolem pramenů, jejichž teplota se pohybuje mezi 26-27 °C. Protože objevitel pramenů není znám, dostala zde prostor lidová fantazie, která nález přisoudila jak Janu z Chockova v 11. století, tak i Trautenberkovi z pohádek o Krakonošovi. Prameny však s největší pravděpodobností objevili prospektoři, kteří v horách pátrali po zlatě a drahých kamenech. V 17. století byla nad pramenem postavena kaplička zasvěcená Janu Křtiteli, patronu léčivých vod. Podle něj se pramen začal nazýval Teplice Svatojanská. První lázeňské budovy nechal u pramene postavit majitel panství kníže Jan Adolf Schwarzenberg roku 1675. Skutečný rozvoj lázeňství však nastal až v 19. století. Roku 1867 se lázeňské středisko, tehdy s německým jménem Johannesbad, stalo samostatnou obcí, která lázeňské zařízení koupila a o dvacet let později si také dala zaregistrovat úřední české jméno Janské Lázně. V té době už zde stály dva kostely, lázeňské budovy, řada hotelů a penzionů. Pýchou lázní se stala secesní lázeňská kolonáda z roku 1893.
Po vzniku Československé republiky vlastnila lázně akciová společnost. Roku 1935 zde byla otevřena první evropská léčebna dě…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Krkonoše