Rýchory leží na jihovýchodním okraji Krkonoš jako osamělý horský hřbet, jako poslední krkonošská rozsocha, oddělená od zbytku pohoří úvalovitým údolím Lisečinského potoka a Úpou, do níž se potok v Horním Maršově vlévá.

Rýchory si žijí svým vlastním životem, jakoby uzavřeny do sebe. Neomračují výškami ani propastnými ledovcovými jámami, nikde se netyčí skalní tory ani mrazem rozebrané kamenité vrcholy. Jsou to takové „kulantní“, masivní středohory s nepříliš širokou náhorní plošinou, která se zvolna svažuje k jihovýchodu. Většina území je zalesněna a jen část vrcholové pláně a údolní svahy porůstají subalpinské louky.

Rýchory sice mají své lyžařské terény a turistické cesty, ale rekreace tu nemá masový charakter. Horská krajina, vesnice, louky se stády krav a staré cesty lemované alejemi navozují atmosféru poklidu a intimity.

Po dlouhém výstupu na vrchol je největším magnetem Rýchorská bouda. Ostatně pět značených turistických cest a několik pěšin směřuje právě na bezlesou vrcholovou planinu s květnatou loukou, kde Rýchorská bouda od roku 1927 stojí. Je útočištěm za špatného počasí a místem prostého občerstvení za krásných dnů. Zdejší pobyt je téměř nemyslitelný bez návštěvy blízké terasy na fylitovém skalním výchozu, odkud se otevírají nádherné výhledy na vrcholy východních Krkonoš a do polského podhůří. Původně tady od roku 1892 stála malá dřevěná bouda Maxovka. Měla zvláštní historii. Nejprve sloužila jako pavilon továrníka Maxe Hirsche na průmyslové výstavě ve Vrchlabí. Po skončení výstavy ji Hirsch věnoval Rakouskému turistickému spolku, který vlastnil překrásný soukromý pozemek na Rýchorském hřbetu. A právě sem, na sk…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Krkonoše