Safari Dvůr Králové
Na zeleném svahu se popásá smíšené stádo antilop. Nejnápadnější je samec kudu velkého, kousek dál je jeden dospělý samec kudu malého se skupinkou odrůstajících mladíků, nechybí vodušky abok, na horizontu zahlédneme několik buvolců běločelých. Jedeme dál a po chvíli nám přes cestu přejde žirafí býk, zastaví se a v klidu si nás z výšky svých pěti metrů prohlíží. Pak se otočí a zvolna odchází… Prostě takové normální africké safari, řeklo by se. Jenže probíhá nějakých sotva 40 km od Krkonoš, což význam slova „normální“ výrazně relativizuje. Vítejte v Safari Parku ve Dvoře Králové nad Labem!
Africké safari v Podkrkonoší, to zní trochu jako pohádka. A tak jako v pohádce můžeme i začít. Žil byl jeden lesnický inženýr, který se jmenoval Josef Vágner. Protože měl rád zvířata, stal se v roce 1965 ředitelem malé zoologické zahrady, založené o 19 let dříve ve Dvoře Králové. Při přemýšlení o tom, jak ji odlišit od zahrad jiných, napadla ho specializace na Afriku a také to, že by zahrada mohla fungovat na principu safari, kde budou návštěvníci pozorovat zvířata z vozidel ve velkých přírodních výbězích bez jakýchkoli bariér, skoro jako v divočině.
Pro další líčení musíme změnit žánr z pohádky na sci-fi. Už ke konci roku 1967 totiž odletěl ředitel Vágner poprvé, ale zdaleka ne naposled, do východní Afriky, aby tam nejen zvířata studoval, ale také odchytával a odvážel do své vlasti. Každý, kdo se trochu zajímá o přírodu a ochranu zvířat, ví, že něco podobného by aktuálně už několik desetiletí vůbec nebylo možné, protože přístup k ochraně zvířat a obchodování s nimi se v afrických zemích radikálně změnil, samozřejmě i proto, že tam zvířat výrazně ubylo. Vágnerem v letech 1968–1975 přivezená zvířata (bylo jich několik tisíc a i v celoevropském měřítku šlo o počin naprosto ojedinělý) se stala základem k postupnému uskutečňování jeho snu o safari. Ze sci-fi se stává realistický román naplněný každodenní prací. Těžko říct, zda jeho konec lze označit úplně jako happy end. Inženýr Vágner odešel z pozice ředitele zoo v roce 1983, první návštěvníci se do safari podívali až o šest let později, kdy bylo po mnoha odkladech konečně otevřeno, ovšem sotva na polovině plochy, kterou Vágner původně pro tento projekt plánoval.
Do safari vjížděly pouze speciálně upravené autobusy označované termínem „safaribus“. Až v roce 2011 došlo k zásadním změnám. Safari bylo poprvé zprovozněno na celé „vágnerovské“ ploše více než 50 ha a zároveň do něj byly vpuštěny i soukromé osobní automobily návštěvníků. O dva roky později přibyl pro návštěvníky bez aut další dopravní prostředek, Africký express, z kterého se postupně vyvinul dnešní „Afrika truck“ – tahač s připojenými vozy, které mají stříšku, postranice a příčně umístěné lavice. V roce 2015 bylo uvnitř safari otevřeno speciální Lví safari, čímž celý areál dostal podobu, kterou má i dnes.
Takže si to shrňme: Safari Park má tři části – „klasickou zoo“, která se samozřejmě prochází pěšky, pěší safari a safari, kam se lze dostat pouze ve vozidle. To nese název Africké safari Josefa Vágnera, uvnitř něj je oddělené Lví safari a existují tři možnosti, jak ho zdolat. První představuje vlastní auto. Můžete s ním při dodržení všech bezpečnostních pokynů i do Lvího safari, vychutnávat si pohledy na zvířata lze libovolně dlouho, orientačně počítejte s 30–90 minutami. Druhá možnost – safaribus. Řidič podává výklad, ale safaribus nejede celou trasu a nevjíždí ke lvům, takže hotovi budete za 20 minut. Třetí možnost – Afrika truck. Opět s výkladem, nejdelší možná trasa (asi 5,5 km) a průjezd mezi lvy, dohromady nějakých 50 minut. O svou bezpečnost se bát nemusíte, protože před vjezdem do Lvího safari „obalí“ řidič vozy pletivem, takže vlastně dojde k výměně tradičních rolí – návštěvníci uzavření v pojízdných klecích projíždějí mezi volně se pohybujícími lvy. V Africkém safari uvidíte antilopy losí, vodušky, pakoně, watusi – africký skot s úchvatnými rohy, ale také třeba v úvodu zmíněné kudu malé – královédvorská zoo je jediná u nás, která tyto antilopy chová…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Východní Čechy