Z velšského jehněčího prý dokonce šílí i šéfkuchaři ve Francii. Proslulé je zejména „salt march lamb“, maso z ovcí, které se pasou ve slaných mokřinách. Na pobřeží Walesu, zejména při ústích řek, spásají přebujelou vegetaci plnou minerálů. Příliv je přitom neohrožuje až do jarní rovnodennosti. V zálivu Carmathen, u Conwy i jinde se tak mohou pohybovat naprosto volně. Jejich maso je chuťově odlišné od masa z ovcí, které se pasou v horách. Nemá však, jak by se dalo čekat, slanou příchuť a je libovější.
Kdo se na velšském venkově nevěnuje ovcím, stará se o krávy. Jako paní Nesta z farmy Lower Haythog nedaleko městečka Haverfordwest. Obhospodařuje 300 akrů půdy a 450 krav. Agroturistice se věnuje už 25 let. „Tady, v oblasti Pembrokeshire, nabízíme ubytování na farmě nejdéle ze všech. Je to velmi populární dovolená. Hosté chtějí mít klid, vracejí se k přírodě. Zajímají se o to, jak to u nás funguje a kolik práce se tu musí denně udělat. Za okny jim sice bučí krávy a pravidelně přijíždějí cisterny pro mléko, ale to nikomu nevadí. A pokud nám chtějí pomoci s jednodušší prací, nebráníme se.“
Ráno nás paní domu čeká se snídaní. Podává ji v útulné jídelně, kde se člověk hned cítí jako doma. Velšská snídaně se od anglické nijak neliší. Na stole zatím leží jen ovoce, müsli a jogurty. Po prvním chodu přináší paní Nesta obrovský tác, na němž leží opečená slanina, párečky, black puding (jakási naše jitrnice), smažené žampiony a opékaná rajčata, sázená vejce a toasty. Vrcholem všeho je tmavý chléb, z něhož se ještě kouří. Snídani pro bohatýry zakončujeme ještě toastem s pomerančovou marmeládou. Našeho spolustolovníka Johna, který na farmu přijel z Anglie, se ptáme, zda se taková snídaně podává v Británii běžně. „To víte, že ne, já si obvykle dám jen toast s marmeládou. Občas ale o víkendu takto pohostíme návštěvu.“ Že Británie přispěla do mezinárodní kuchyně velkolepou snídaní, to jí nikdo neupře.
Velšská kuchyně je charakteristická tím, že je všechno čerstvé, rovnou z přírody,“ vypráví mi po snídani naše hostitelka. „Mezi místní speciality patří vedle výtečného skopového a hovězího masa i „sýry. Asi nejznámější velšský sýr je Cearphilly. Jde o drolivý slaný sýr, který byl kdysi populární mezi horníky. Tady na pobřeží jsou skvělé ryby. Naše ústřice, to je pojem. Wales má několik ústřicových lavic – ve zdejším městečku Milford Haven, u zálivu Swansea a v Menia Straits. V restauracích podél moře si mohou hosté objednat i uzenáče, makrely, mušle, lososy, kraby, chobotnice, zkrátka nač mají chuť. Pokud by se ale chtěli navečeřet u mě, uvařila bych jim cawl. To je jedno z nejpopulárnějších velšských jídel, které vás skutečně zasytí. Základem je skopové, které se uvaří se zeleninou. Vznikne silný vývar, do kterého se může přidat i slanina, zelí, tuřín nebo brambory. V jižním Walesu se hodně jí laver bread. S chlebem ale nemá pranic společného. Jde o specialitu z tmavých mořských řas. Servíruje se buď studená s dary moře, nebo teplá se slaninou, toastem a rajčaty. Laver bread se také přidává do různých jídel jako nádivka. Já jím třeba plním bramborové koláče“. A co sladkého nabízí paní Nesta svým hostům k čaji o páté? „Velšské koláčky, smažené na pánvi a plněné ovocem, nebo velšský chlebíček bara brith ochucený kandovaným ovocem, který si můžete namazat i marmeládou.“ Tento typický ostrovní obřad si však neužijeme, musíme cestovat dál. I když není jídlo v Británii takovou slavností jako ve Francii, roztrhl se v poslední době právě ve Walesu pytel s nejrůznějšími festivaly jídla a pití. V září je největší přehlídka jídla v Abergavenny, starobylé Conwy zase hostí v tomto měsíci festival medu, v Monmouthshire narazíte na konci sezony na přehlídku mořských specialit a v Anglesey je v září festival piva, který o měsíc později střídají ústřice.
Ve Walesu narazíte na hospodu, kde vám navaří, na každém kroku. Logicky najdete na jídelním lístku především skopové a hovězí maso. Oblíbený je například Shepherd´s Pie (pastýřský koláč ze skopového) nebo Lamb With Mint Sauce (jehněčí s mátovou omáčkou), z hovězího je pochoutkou rostbíf, který je tradičním jídlem sousední Anglie. Podává se s yorkshirským nákypem (pečený slaný svítek) a křenovou omáčkou. Přílohami se zde příliš neplýtvá, dostanete třeba jen jednu bramboru, zato více si užijí milovníci zeleniny, zvláště hrášku, karotky nebo zelených fazolek. Vybrat si ale můžete i lasagne, ledvinky, ryby v nejrůznějších úpravách nebo mleté maso. Hodně jídel je však smažených. Pokud propásnete dobu, kdy tradiční hospody podávají obědy a večeře, skončíte nejspíš ve „Fish and Chips“ se smaženou treskou a hranolky nebo v nějakém rychlém občerstvení čínského či tureckého původu.

Další informace o Walesu naleznet zde: http://www.sopka.cz

Jaroslav Skalický