Ve skutečnosti se o Pelayovi mnoho neví. Snad byl potomkem nějakého vizigótského šlechtice, snad pouhým členem družiny posledního vizigótského krále Rodericha, možná v něm kolovala přímo královská krev. Jisté je, že když Roderich padl v roce 711 v bitvě s Maury u řeky Guadalete na jihu Španělska, jeho vojsko bylo téměř na hlavu poraženo a Maurové po několika měsících vítězně vstoupili do centra vizigótské říše Toleda, stáhl se vojevůdce Pelayo do hor na severu. Odešli tam s ním i kněží, řemeslníci, zemědělci a vojáci. Jejich situace nebyla jednoduchá. Museli přivyknout nesnadnému životu v drsných horách, které dnes známe jako Picos de Europa, a naučit se žít s Basky a Kantabry, což byly kmeny s odlišnou kulturou, které se nikdy nepodrobily ani římské, ani vizigótské moci. Bylo jen na jejich dobré vůli, zda nově příchozím poskytnou útočiště nebo ne…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 12/2006

Další informace o Španělsku naleznet zde: http://www.sopka.cz

Anna Tkáčová