Jerez de la Frontera: město stinných náměstíček, hospůdek s místními specialitami a nezbytným vínem, širokých ulic se šmolkově modrým nádechem, který jim na jaře propůjčují aleje rozkvetlých jacarand, kolébka flamenca a sídlo Královské andaluské školy jezdeckého umění, kde trénují koně i pro potřeby královské etikety. Leží sice ve vnitrozemí španělské Andalusie, ale blízkost moře tu přesto cítíte…
Francisco José de Goya y Lucientes byl v podstatě dítětem Štěstěny, alespoň po stránce umělecké kariéry. Jeho dílo ve všech souvislostech nejlépe docení hlavně divák dobře znalý historie a reálií Španělska. I přes tematickou věrnost své rodné zemi, jejím tradicím a zvykům se však Goyovo dílo stalo nadčasovým, takže i dnes o něm s obdivem mluví milovníci umění z celého světa…
Podívaná na zápas člověka s býkem vzrušuje Španěly od dávného středověku dodnes. A byť se stále častěji setkává zvláště za hranicemi Pyrenejského poloostrova nejen s nepochopením, ale vysloveným odporem, rozhodně v dohledné době nehrozí, že by Španělé o svou tradiční zábavu přišli. V novějších dobách ji doplnila na špici oblíbenosti další kratochvíle, tentokrát celosvětově rozšířená – kopaná…
Marnost nad marnost – ať si kritici současného konzumního způsobu života pláčou či bijí na poplach, i tradiční Španělsko podlehlo svodům komerce a jeho obyvatelé tráví stále více volného času v supermarketech a obchodních domech. I tady mají barevné reklamy velkou moc, a tak dámy a pánové z města i venkova lačně nakupují značkovou módu, kosmetiku, domácí potřeby a další zboží, aby prostě byli „in“. Přesto ještě existuje pár věcí, které si obvykle Španěl nekoupí nikde jinde než na tradičním tržišti…
Jestliže je něčeho málo, je toho jako šafránu. Se vzácným kořením šetří i kuchaři ve Španělsku, přestože právě tato země pěstuje nejvíce šafránu v Evropě. Nejlépe se mu daří v kraji La Mancha…
V neděli odpoledne potkáte v ulicích španělské metropole převážně zahraniční turisty. Za místními musíte do parku Retiro, nejrozlehlejší a nejnavštěvovanější zelené oázy ve městě. Po slavnostním obědě se tady schází půlka Madridu. Ti starší se v slavnostním oblečení důstojně procházejí, posedávají na lavičkách a vyhlížejí známé. Rodiče s dětmi míří k houpačkám a stánkům s občerstvením a mladí Madriďané se po cestách prohánějí na kolečkových bruslích. Nechybějí tu zahradní restaurace a kavárny, ani obchůdky se suvenýry a nejrůznějšími tretkami…
Torremolinos, Benalmádena, Fuengirola, Marbella, Estepona… Kdysi to byly poklidné rybářské vesničky, které však už dávno zmizely v nenávratnu. Doplatily na turistický boom v 60. a 70. letech minulého století, který sice chudému kraji velmi pomohl, ale změnil zdejší pobřeží k nepoznání. Costa del Sol je dnes jedno téměř souvislé letovisko, dlouhé nějakých sto čtyřicet kilometrů, které se táhne od Málagy až po Gibraltar. Je tu vše, po čem rozmařilý turista prahne – slunečné počasí, upravené pláže, bary, restaurace, diskotéky a další zábavní podniky, golfová hřiště i nepřeberné možnosti provozování nejrůznějších dalších sportů…
Údolí Boí v katalánské části Pyrenejí nabízí nepřebernou hojnost způsobů, jak strávit aktivní dovolenou. Milovníci historie se mohou seznámit s množstvím velmi dobře zachovalých románských kostelíků. Kdo se rád toulá po horách, může podnikat túry v nádherné přírodě národního parku Aigüestortes. Kdo upřednostňuje zimní dovolenou, najde tu dobře vybavená střediska pro běžecké i sjezdové lyžování. A ten, kdo se rád oddává lenošení, může prožít týden uprostřed zelených hor v malých, ale dobře vybavených termálních lázních Caldes de Boí, které jsou zároveň místem, odkud se podnikají výstupy na okolní velikány…
Každoročně druhý týden v květnu se v andaluském Jerezu de la Frontera scházejí odborníci a milovníci koní, ale také tisíce místních lidí i turistů z celého světa, kteří se chtějí „jen“ bavit . Láká je sem největší koňský trh ve Španělsku Feria de los Caballos. Vše, co dělá Andalusii Andalusií, tu po devět dní září ve své živelné nádheře a k sluncem rozpálené obloze tryská jako barevný ohňostroj…
Oblast Navarry žila v průběhu historie neustále pod nejrůznějšími tlaky. Přesto si dokázala uchovat svoji osobitost až do dnešních dnů. Návštěvník znalý jiných částí Španělska tuto „odlišnost ve stejnosti“ vnímá na každém kroku…
Každý rok v červenci nám televizní obrazovky nabízejí hrůzostrašné záběry lidí prchajících před rozzuřenými býky ulicemi Pamplony. Kdo z diváků však tuší, v čem spočívá podstata svátku svatého Fermína? Proč jsou býci hnáni ulicemi města? Kam? A kdo vůbec byl ten světec s podivným jménem…?
Řeka Tajo tu dělá široký oblouk, který ze tří stran uzavírá nápadný ostroh. Strategická poloha, dostatek vody, za zády pastviny, orná půda i lesy – takového místa jako stvořeného pro založení města si dost dobře nešlo nevšimnout. Lesy dnes už v okolí nejsou, ale město tady je. Pochmurné pod nízkými černými mraky, přívětivé pod zářícím sluncem, korunované majestátní galérou katedrály, rozhrnující narezlé vlny domů, a hrdým Alcázarem, pevností i zámkem. Toledo…
Z hlubokých roklin a strží trčí k obloze zašpičatělé červenohnědé skalní útvary nejroztodivnějších tvarů. Las Médulas, kdysi největší římský zlatý důl na Pyrenejském poloostrově, najdete v severošpanělské provincii León, jen pár desítek kilometrů od Ponferrady…
Bílá jižním zemím sluší a platí to i pro tu část španělského Středomoří, která má tuto barvu ve svém názvu. Bílé pobřeží údajně získalo své jméno díky květům mandloní, které vždy v únoru odívají celý kraj do nádherného bělostného hávu. Začíná u Dénie, příjemného a klidného městečka ležícího zhruba 100 km jižně od Valencie, a končí u Pilar de la Horadada. Costa Blanca se používá též jako turistický název pro celou provincii Alicante, nejjižnější provincii autonomní oblasti Comunidad Valenciana…
Chcete-li porozumět Španělsku, měli byste jeho poznávání začít tam, kde se zrodilo – v asturských horách. Tady navěky odpočívá bojovník Pelayo, který se ve střetech s Maury na Pyrenejském poloostrově vyznamenal mnohem dříve než slavný Cid. Stal se téměř mytickou postavou, vzorem, k němuž se v dobách malomyslnosti obraceli španělští mužové pera, aby povzbudili skleslého ducha národa, a jehož opěvovali romantičtí básníci, jako například José de Espronceda…
panělé tráví svůj volný čas jen málokdy doma v ústraní. Největší pohoda bývá s rodinou nebo přáteli na ulici. A tak se veselými a hlasitě debatujícími lidmi plní pěší zóny, obchody, restaurace a kavárny, ale také muzea. Velmi populární a téměř vždy zaplněná návštěvníky bývají tzv. domácí muzea neboli casas-museo. Jsou to někdejší šlechtická sídla nebo domy, kde žily známé osobnosti…
Nevím, jak tahle malá osada v údolí Tiché Orlice získala svoje jméno, a netuším, na kom zde bylo bezpráví vlastně pácháno. Osada se kdysi jmenovala Bezpráv a byla střídavě součástí obcí Rviště a Dobrá Voda, které dnes nesou společný název Orlické Podhůří. Záhy po roce 1989 se Bezpráví díky svému názvu nakrátko stalo němým svědkem neúspěšného pokusu o založení recesistického skanzenu komunismu, spočívajícího v pouhém nahromadění různých artefaktů z nedávno minulých dob – zarámovaných portrétů stranických představitelů a jejich bust, rudých praporů, pěticípých hvězd a jiných symbolů odcházející éry. Dnes po něm nenajdete ani stopy, ale vlaky kolem jezdí stále dál, už 161 let…
