„Slunce asi zapomnělo zapadnout,“ napadlo mě, když jsem se převalovala na posteli a venku za oknem bylo světlo jako ve dne. Kdo není na petrohradské bílé noci zvyklý, musí mít hodně tmavý závěs, který zachytí dotěrné sluneční paprsky. Většina lidí vyráží do města, aby si neopakovatelnou atmosféru vychutnala v kulisách architektonických skvostů.

Je krátce po půlnoci a u břehů Něvy vládne čilý ruch. Bezprostředně zaznamenávám tři skutečnosti – davy mladých lidí, kolony aut a desítky loděk, které se chaoticky prohánějí po hladině. Těsně před uzavřením Palácového mostu se přesunuji na Vasiljevský ostrov na druhé straně řeky. Nábřeží působí o poznání klidněji, jen si tu sama mezi mileneckými dvojicemi připadám trošku nepatřičná. Mladé páry mají evidentně jinou „zábavu“, než čekat na to, až se zvednou mostní křídla a začnou pod nimi proplouvat velké nákladní lodě. Podívaná ale rozhodně stojí za to. Oblouky míří k nebi za mohutného povzbuzování a skandování přihlížejících, nechybí typické alkoholické nápoje, mezi nimiž dominuje především sekt.

Jednadvacetiletý Oleg chodí za bílých nocí s partou přátel k Něvě pravidelně. „Je nás dvacet a takřka polovina má mezi květnem a červencem narozeniny. Stylovější místo na přípitek a na pořádnou oslavu bychom hledali jen těžko. Někdy si pronajmeme loď a jezdíme po řece, chceme se hlavně bavit,“ ubezpečuje lehce podnapilý Petrohraďan. Loučím se s příslušníky „zlaté mládeže“ a vydávám se na procházku po nábřeží. Za pár desítek minut se most na chvíli spustí dolů a já budu moci přejít na tu „svou“ stranu, kde mě očekává pohodlná postel. Vzhledem k pokročilé hodině mi už ani nebude vadit, že za oknem permanentně svítá. Stačí, když pořádně zatáhnu závěs…

Pro toho, kdo by chtěl zažít unikátní přírodní jev na vlastní kůži, ještě několik informací. Bílé noci lze v Petrohradu pozorovat od konce května do poloviny července. Zážitek z takřka nekonečně dlouhých dnů si nenechají ujít davy turistů, kteří do metropole na Něvě míří především v této době. Za počátek bílých nocí se považuje noc z 25. na 26. května, kdy večerní soumrak poprvé prakticky splývá s ranním svítáním. Dvaadvacátého června se Slunce maximálně vzdálí od rovníku směrem k severní polokouli. V Petrohradu nastává nejdelší den, který trvá dlouhých 18 hodin a 53 minut. Na nočním nebi nejsou kvůli přemíře slunečního světla vidět ani ty nejzářivější hvězdy. Po třech dnech se dny začínají opět postupně zkracovat. Bílé noci končí 17. července.