Stejně jako vítězství na bitevních polích uspokojovalo cara Petra Velikého podmaňování drsné severské přírody. Během deseti let si nechal postavit na jižním pobřeží Finského zálivu asi 30 km od Petrohradu letní sídlo obklopené nádherným parkem s unikátními fontánami. Pojmenoval ho jednoduše – Petěrgof.
Lokalitu nazývanou Popovaja myza si Petr I. nevybral pro své letní sídlo náhodou. Při obhlídce terénu si zde totiž povšiml řady vodních zdrojů napájených podzemními prameny. Právě geniální využití vody se stalo nejtypičtějším rysem areálu známého od konce druhé světové války také jako Petrodvorec. Jeho výstavba začala v roce 1714, ale opravdu velkolepý směr nabrala až po roce 1717. Tehdy se Petr I. vrátil z návštěvy Francie, naprosto okouzlený tamními paláci, které byly obklopeny nádhernými zahradami. Petr se nechtěl nechat zahanbit, ale nejen to – v roce 1721 konečně úspěšně završil více než dvacetiletou severní válku, a jeho nové sídlo se tak mělo stát zároveň triumfálním památníkem vítězství Ruska a ovládnutí Pobaltí.
Petěrgof byl slavnostně otevřen 15.8.1723. Během prvních deseti let jeho budování vzniklo v areálu několik paláců, desítky dřevěných galerií a pavilonů. Byl vytvořen Dolní park i základy Horního parku, v provozu byla řada unikátních fontán, ačkoli třeba Velká kaskáda nebyla v té době ještě obložena mramorem, prokopán byl už také Mořský kanál. Francouzský vyslanec oprávněně informoval Ludvíka XV., že tempo stavby i rozměry carské rezidence doslova vyrážejí dech.
Technickým řešením napájení vodotrysků a fontán byl pověřen ruský odborník Vasilij Tuvolkov, který studoval v Holandsku a ve Francii. V létě 1721 nechal nejprve vybudovat koryta a kanály, které samospádem napájejí menší fontány v Horním parku. Mohutné vodotrysky v Dolním parku fungují na principu spojených nádob. Zásobuje je totiž voda, která teče ze šestnáctimetrové výšky právě z nádrží umístěných v Horním parku. Systém napájení se do dnešních dnů nezměnil a funguje takřka stejným způsobem jako za Petra Velikého, bez použití elektrické energie a čerpadel! Petěrgofská kopie tak v dokonalosti předstihla svůj vzor ve Versailles. Množství vody zde není ničím omezeno, všechny nenasytné fontány a vodotrysky jí dostávají tolik, kolik potřebují. Ve Francii bylo zpočátku potřeba napájet fontány pomocí složitých a nákladných vodovodních systémů.
Po smrti Petra I. v roce 1725 následovalo pět let, během nichž se v Petěrgofu mnoho nezměnilo. Jedním z mála tehdy dokončených objek…