Tisíc let si udržela Čína tajemství výroby porcelánu. Když v Míšni roku 1709 objevil Johann F. Böttger porcelán podruhé, neudrželo si Sasko jeho „arkanum“ ani deset let. Traduje se, že jako první je vyzvěděl vojenský agent rakouského dvora, který si pak ve Vídni založil vlastní porcelánku a pro dluhy ji později prodal státu. V průběhu 18. století se však stala výroba porcelánu víceméně veřejným tajemstvím a nové továrny vznikaly v Německu, Anglii i Francii. V Rakousku dlouho pracovala jen porcelánka vídeňská, a to s výsadním postavením v celé monarchii. A právě kvůli ní bylo zakládání porcelánek v Čechách na několik desetiletí zakázáno. Tak se stalo, že první století evropského porcelánu uplynulo bez české účasti.

První česká porcelánka byla založena v Horním Slavkově až roku 1792 a jejími majiteli byli Lippert a Haas. Zpočátku se firmě příliš nedařilo, ale už povolením, které od státních úřadů získala, prolomila ledy zákazu výroby porcelánu v Čechách. Do deseti let už stály porcelánky v Klášterci na Ohří, Březové, Kysiblu (dnešní obec Stružná), Dalovicích, Staré Roli a Chodově. Poslední z velkých porcelánek počáteční etapy byla roku 1815 otevřena v Lokti. Od té doby se staly západní Čechy natrvalo centrem české porcelánové produkce. Vznik porcelánek byl podmíněn především postupně nalézanými velkými ložisky kaolinu, který je základní složkou porcelánového střepu.

Začátky všech nově založených českých porcelánek byly obdobné – tedy těžké. Nicméně v průběhu 19. století dospěly některé z nich k mistrovským výkonům a mnohé jejich výrobky jsou právem považovány za umělecká díla a v podstatě celá jejich produkce až do počátků 20. století se stále těší velkému zájmu sběratelů. V celé této počáteční etapě si porc…