Když byl roku 1965 v Karlových Varech po mnoha letech nalezen nový, už třináctý léčebný pramen, měl být podle místních zvyklostí označen pořadovým číslem svého nálezu. Ale „třináctka“ už byla obsazena, protože se tak dlouhá léta říkalo Becherovce, a tak nově nalezený zdroj dostal označení Druhý pramen Václavův.

Becherovka je bezpochyby nejpopulárnějším českým likérem. Její popularitu šířil po dvě století vedle lahodné chuti i dobrý marketink zdůrazňující také účinky léčebné. Nakonec, becherovka přece vznikla v karlovarské lékárně jako dílo místního lékárníka Josefa Bechera a anglického lékaře Frobriga, který počátkem 19. století doprovázel hraběte Plettenbergra na jeho lázeňském pobytu. V té době bylo zcela běžné, že karlovarské měšťanské rodiny poskytovaly ubytování lázeňským hostům. Zatímco se hrabě léčil, jeho lékař si vymýšlel s panem domácím různé lektvary. Při odjezdu doporučil svému hostiteli a kolegovi jeden recept na bylinný likér, který považoval za nadějný. Lékárník pak tento předpis ještě zdokonalil a už roku 1807 podle něj začal vyrábět žaludeční kapky, jejichž název odkazoval na domovinu obou tvůrců receptu – Carlsbad Englisch Bitter. Kapky uživatelům tak zachutnaly, že je časem neužívali po kapkách, ale po štamprlatech, a protože se prodávaly v Becherově lékárně, začalo se jim říkat Becherbitter, po česku Becherovka.

Po řadu generací přecházel tajný recept z otce na syna a téměř každý z Becherů k popularitě hořce sladkého likéru něco přidal. Už syn Johann objednal u svého švagra K. Lauba návrh na dnes všeobecně známou zelenou lahev placa…