Krásná Britomartis prchá před krétským králem Minosem, který se do ní zamiloval. V zoufalství se vrhá do moře, kde však uvízne v sítích rybářů z Aeginy, kteří ji dopraví na svůj ostrov. Znovu se ale dává na útěk před jedním z nich, jehož okouzlila svou spanilostí. Když se dostane na vrchol hustě zarostlého vysokého kopce, náhle se ztratí z dohledu. Dostává jméno Aphaia, což znamená Zmizelá, a lidé ji uctívají jako místní bohyni. Na místě, kde byla spatřena naposledy, dnes stojí stejnojmenný chrám.

Aegina
Aegina je první zastávkou na výletní plavbě po třech ostrovech v Saronském zálivu. Cestou k ní z Pirea se na pravoboku objevuje ostrov Salamina, jedno z nejslavnějších míst v řecké historii. Athénský vojevůdce Themistoklés tady úskokem vylákal perskou flotilu do úžiny mezi ostrovem a pevninou a v rozhodující námořní bitvě ji zničil. Perské války znamenaly konec nebývalého rozkvětu aeginského státu zdatných a odvážných námořníků. Střetu u Salaminy se sice zúčastnilo i 30 lodí z Aeginy, z nichž jedna dokonce dostala cenu za největší statečnost, na druhé straně však Aegina v zájmu svých obchodů jako první podala poslu perského krále Dareia zemi a vodu na znamení podřízenosti. Tento akt vyvolal nelibost v Aténách a zavdal podnět k dalším vzájemným rozepřím. Již od konce 7. století byl Athéňanům trnem v oku hospodářský rozmach Aeginy, která představovala významné středisko námořního obchodu. V Itálii, na Černém moři a v Egyptě udržovali Aegiňané obchodní stanice a jejich rejdaři byli považováni za nejbohatší v řeckém světě. Ražené aeginské mince s vyobrazením želvy patřily k nejstarším na řecké pevnině a aeginské míry a váhy se užívaly v Řecku až do římských dob. Nakonec Atéňané donutili svého námořního rivala, aby se vzdal, vydal své válečné lodě a strhl hradby. Roku 456 př. n. l. dokonce vypudili původní obyvatele a nahradili je kolonisty z Attiky. Porážka Atén o půl století později umožnila mnohým návrat, ale rozkvět ostrova byl již dávnou minulostí. Na krátký čas se Aegina dostala na výsluní řecké historie ještě v roce 1928, kdy byla devět měsíců hlavním městem Řecka a kdy se zde razily mince mladé řecké republiky.

Kopcovitá Aegina se objevuje před přídí lodi po dvaceti kilometrech plavby. Řekové z Athén sem jezdí na oběd, rychlou lodí trvá plavba půlhodinku. Stejnojmenné město se rozkládá na pozadí hustě porostlých vršků. Ve stáncích u přístavu převažují pistáciové oříšky. Turisté vybírají z několika druhů, které tady prodávají balené i vážené z obrovských pytlů. Pěstování pistácií patří k nejobvyklejšímu způsobu obživy místních obyvatel. Na Aegině se jim daří díky úrodné půdě a příhodným klimatickým podmínkám. Pro jejich chuť je nejdůležitější závěrečná úprava: buď se suší volně na slunci, nebo v troubách, kam se přidává sůl, jejíž aroma přijímají. Úzká silnice do nitra ostrova vede kolem sadů s pistáciemi a olivovníkových hájů. Další rozlehlé plochy pokrývají koberce bylin, a tak ostrov voní tymiánem, rozmarýnem, anýzem a fenyklem. Typickým místní…