Znalce němčiny ihned napadne, že Regensburg znamená nejspíš Dešťový nebo Deštný hrad. Možné to je, neboť v předpolí Šumavy, zvaném Bavorský les, o déšť nouze nebývá a byl patrně i u zrodu názvu říčky Regen (česky nazývané Řezná), která tu ústí do Dunaje. Římané ji však nazvali Regina (Královna) a vojenský tábor při ní pak Castra Regina. Byl dovršením jejich razantního tažení od Rýna na východ, kde během jednoho století vytvořili rozsáhlou římskou provincii Raetia. Ještě o pět set let dříve tu však sídlili Keltové a své oppidum nazvali Radasbona.

Po odchodu Římanů se tu střídaly různé germánské kmeny, z nichž Bajuvarové, předci dnešních Bavorů, obsadili město roku 535 a nazvali je pro změnu Reganespurc. Odtud už je k dnešnímu názvu jen krůček. České pojmenování Řezno nepřipomíná ani déšť ani královnu. Spíš se vnucuje příměr k řezání pilou, což by odpovídalo hlavnímu zaměstnání dávných a zčásti i dnešních obyvatel.

Řezenské biskupství, založené knězem Winfriedem (pozdějším sv. Bonifatiem) v roce 739, tedy dobrých sto let před vznikem Velkomoravské říše, vztahovalo později svou působnost i na naše území. Roku 845 bylo v Řezně pokřtěno 14 českých velmožů. Vybudováním pražského biskupství v roce 973 dvousetletá církevní nadvláda skončila.

Po připojení k Francké říši v roce 788 se Řeznu říkalo opět latinsky – tentokrát Ratisbona. Stalo se významnou královskou falcí, tedy jedním z panovníkových sídel. Od poloviny 13. století do roku 1803 bylo svobodným říšským městem s několika kláštery. Za svůj rozvoj vděčilo výhodné poloze na důležité obchodní stezce.

Víc než šedesátkrát v průběhu osmi a půl století zde zasedal říšský sněm, který mimo jiné odsoudil velkomoravského knížete Rastislava a moravského arcibiskupa Metoděje. Oba měl ale na svědomí netoliko panovník Ludvík Němec, nýbrž legendami opředený, leč velmi rozporuplný Rostislavův synovec Svatopluk.

Lepší dopad mělo zasedání sněmu pod vedením císaře Bedřicha Barbarossy: českému králi Vladislavu II. přineslo roku 1158 královskou korunu, Rakousku samostatnost a bavorskému vévodství až do roku 1918 (!) vládu rodu Wittelsbachů. Na sněmu roku 1322 jeho příslušník Ludvík Bavor připojil k českému království Chebsko – jako vděk za vojenskou pomoc Jana Lucemburského.

Tolik událostí a žádná osudová rána? Ale ano, i tady řádil mor a plenili tu Švédové, nicméně velké šrámy město neutrpělo dokonce ani za druhé světové války, kdy byla jinak rozbombardována téměř všechna větší německá města. Díky tomu je jedním z nejlépe zachovaných středověkých měst na území Německa. Další zvláštností je, že nemá obvyklý paprsčitý průběh ulic v historickém centru. Ulice na sebe navazují v pravém úhlu, kterýžto půdorys po sobě zanechali Římané Marca Aurelia v roce 179.

Zbytky římské zdi, k níž byla ještě v předkarolínské době přistavěna kaple sv. Erharda, jsou dosud k vidění pod románskou bazilikou Niedermünster a na náměstí Dachauplatz byla odkryta 56 m dlouhá hradební zeď římského tábora. Severně od dómu stojí římská brána Porta Praetoria z 2. století, dnes 3 metry hluboko pod úrovní okolního terénu. Vedle trevírské Porty Nigry je to nejstarší dochovaná městská věž v celém Německu. Přimyká se k ní staré biskupské sídlo s kapitulním dómem, křížovou chodbou, románskou kaplí Všech svatých a ještě starším kostelem sv. Štěpána. Další římská věž, zvaná Pohanská (Heidenturm), se stala součástí Vévodského dvora, rezidence budované v několika slozích, románským počínaje.

Dunaj překlenuje 310 metrů dlouhý románský Kamenný most z 12. století, podpíraný 16 oblouky. Je to vůbec nejstarší zachovaný most ve střední Evropě a skýtá ty nejkrásnější pohledy na město. Pod ním se prostírá jeden ze dvou ostrovů, jehož trávníky a písčité plážičky lákají k posezení a poležení.

Jakmile vejdete Mosteckou branou do města, uvítá vás nepatrná informační kancelář, kde mají prospekty i v češtině. O pár metrů dál je přístupná stará uzenářská dílna, údajně také z 12. století (Historische Wurstküche). Domorodci se dušují, že její výrobky zdaleka předčí i mnohem slavnější norimberské párky.

Regensburg má na 1400 památkově chráněných objektů včetně 26 kostelů a kaplí. Petrský dóm je nejvýznamnější gotickou sakrální stavbou v celém Bavorsku. Byl stavěn po vzoru francouzských katedrál od poloviny 13. století, 105 metrů vysoké věže byly dobudovány až po polovině 19. století. Západní portál zdobí sochy apoštolů, vnitřní výzdoba je vesměs gotická: oltáře, svatostánek a usměvavé, prostorem oddělené dvojsoší anděla zvěstujícího Panně Marii překvapivé početí. Interiér dotvářejí nádherně malovaná okna, kterých jsme napočítali víc než padesát! Ve zdejším muzeu je jednou z cenností kříž Přemysla Otakara II. Po staletí působí v dómu slavný chlapecký pěvecký sbor Regensburger Domspatzen – Řezenští chrámoví vrabci. Zpívají tu každou neděli o deváté hodině.

Unikátní jsou věžové obytné domy z 13.14. století, stavěné podle italských vzorů. Říká se jim patricijské hrady (Patrizierburgen) nebo taky rodové věže (Geschlechtertürme). Z původních více než šedesáti se jich zachovalo dvacet. I dnes jsou obývány – a zase jen těmi, kdo si to mohou dovolit. Vyniká mezi nimi zvláště gotický Goliášův dům s malbou obra Goliáše ze 16. století, Baumburská věž a vůbec nejvyšší Zlatá věž – všechny ze 13. století!

Trojúhelníkové náměstí Haidplatz je považováno za jedno z nejhezčích v Německu. Jako by stálo spíš v Benátkách než ve střední Evropě. Není divu, že v domě U Zlatého kříže (Zum goldenen Kreuz) se dokonce třikrát ubytoval sám císař Karel V. Nezůstalo to bez následků: dcera zdejšího řemeslníka Barbara Blombergová později přivedla na svět syna Hanse, který to vzdor nemanželskému původu dotáhl až na „muže století“. Jsa po otci Španěl, vešel do historie jako sličný Don Juan d’Austria, vítěz nad Turky v námořní bitvě u Lepanta roku 1571. Jeho portrét zdobí průčelí domu, kde byl počat, a jeho socha stojí o kousek dál před gotickou Starou radnicí, v níž zasedal říšský sněm, v letech 1663-1806 dokonce stálý. Jak Juan, tak sněm mají své malé muzeum.

Románskému kostelu sv. Jakuba se přezdívá „skotský“, ačkoli ho založili irští mnichové. Pozornost vzbudí jeho portál, vyzdobený jedinečnými plastikami zjevně severského původu, jejichž výklad je stále ještě obestřen hádankami. Bohužel musel být před časem opatřen skleněnou ochranou proti povětrnosti, což mu alespoň při pohledu zdáli dost ubralo na půvabu.

Velmi půvabný a zajímavý je komplex budov, který snad nejlépe dokumentuje provázanost současnosti s minulostí a spjatost světské vrchnosti s církví. Někdejší klášter sv. Jimrama (Sankt Emmeram) je zasvěcen misionáři, který v Řezně roku 685 zemřel mučednickou smrtí. Klášter s kostelem a samostatnou věží prodělal mnohé úpravy. K nejstarším památkám patří hlavní portál se sochařskou výzdobou z doby kolem roku 1050 a raně gotický náhrobek královny Hemmy, manželky východofranckého vládce Ludvíka Němce. Část kláštera byla začátkem 19. století novorenesančně upravena v sídelní zámek knížecího rodu Thurn-Taxisů, který tu sídlí dodnes. Před dvěma sty lety dal tehdejší kníže na místě nepotřebných hradeb a příkopů vysázet nádherné aleje, které jako podkova obepínají historické jádro města a knížecímu zámku skýtají zelenou hradbu soukromí. Thurn-Taxisové se zasadili i o založení univerzity, čímž město v roce 1967 vyvedli z jeho letité provinčnosti. K popularizaci Řezna přispěla v osmdesátých letech i mladičká kněžna Gloria. Po boku mnohem staršího knížete nejprve konzervativní veřejnost svým bezprostředním vystupováním i punkovým účesem poněkud šokovala, později však dospěla v obětavou matku čtyř dětí a je na svém panství velice vážena. Po manželově smrti využívá svého vlivu a neutuchajícího šarmu k popularizaci tradičního obrazu rodiny i k renesanci katolické konfese. Bezprostřednost a občasná prostořekost jí už dávno nejsou na obtíž, spíš naopak: obliba paní kněžny jde daleko za hranice panství a nevykazuje ani generační výkyvy. Zámek a jeho okolí jsou dějištěm kulturních slavností a pravidelných letních hudebních festivalů.