Na kamenných podezdívkách stojí dřevěné sloupky s oblouky, podpírajícími břidlicové střechy. Bílá tabulová okénka zdobí záplava květin a střechy i některé návětrné štíty nabízejí fantastické variace mozaik, poskládaných z barevných břidlicových tašek.
„Krajina podstávkových domů“ začíná být běžně používaným označením, známým nejen zdejším obyvatelům, ale i návštěvníkům toho romantického kraje. Podstávkové domy jsou v rámci Evropy jedinečným fenoménem, vyskytujícím se pouze v oblasti sousedících krajů severních Čech, Horní Lužice a Dolního Slezska. Odhaduje se, že v našem pohraničí stojí asi 19 tisíc těchto stavení, od nejmenších chalup po faktorské domy, a tak je zřejmé, že jsou jednou z nepřehlédnutelných součástí Českého Švýcarska. Už romantickým cestovatelům 19. století bylo jasné, že by zdejší krásná a tajemná krajina, zády opřená o neprostupné pohraniční hvozdy, ztratila mnoho ze svého kouzla, kdyby se tváří neobracela k travnatým stráním, propleteným svéráznými vesničkami. Na obrázcích z cest, které pořídili, se objevují nejen zdejší skalní města, ale i půvabná lidová stavení, kterým se podařil šalamounský kousek – skloubit to nejlepší z prvků, které nabízelo soužití dvou kultur – slovanské a germánské.
A tento kousek umožnila právě podstávka, nazývaná obvykle německy umgebinde čili obvazy, v některých starých materiálech také nepřeložitelně umsritt. Slovanské osídlení nabídlo svou koncepci roubeného srubu, který byl postupně sloučen se středoněmeckým domem hrázděným. Použití podstávky mělo své západní hranice v oblasti Durynské marky v okolí Gery na řece Elster. Vedla tudy i hranice mezi listnatými a jehličnatými lesy. Nerovné dřevo listnáčů a postupně i jeho nedostatek donutil germánské obyvatelstvo své domy vyzdívat i kombinovat dřevo a zdivo v hrázdění, zatímco Slované nedali dopustit na svůj srub z jehličnatých stromů. Na hranicích mezi oběma skupinami pak došlo k sloučení. Jak se slovanské osídlení stahovalo na východ, zanechávalo za sebou krajinu posetou těmito domy. 
Jejich obytnou část tvořil srub, kde se topilo a dřevěné stěny udržovaly teplo, zatímco v úspornější, nevytápěné hrázděné části se nacházelo hospodářské zázemí a také se zde spalo. Základy tohoto domu jsou kamenné a na nich stojí sloupky dřevěného obvazu, tedy podstávky, obkračující roubenou místnost a zároveň držící hrázděné patro, polopatro nebo, v případě přízemních chalup, přímo konstrukci střechy. Dřevo se totiž mnohem více sesedá pod tlakem působícím kolmo na jeho vlákna, než když tlak působí v jejich směru, tedy na průřez klády. Podstávka přenáší tlak horních konstrukcí přímo do základů, srub tedy nese jen sám sebe a ani po dlouhé době se nebortí. Tento typ domu se vyvíjel minimálně čtyři století, avšak převážná část dodnes dochovaných domů je stará dvě stě a méně let. Nejstarší podstávkový dům v celé oblasti česko-saského pohraničí stojí v Neusalza-Sprembergu. Byl postaven kolem roku 1530 a dnes je v něm umístěno muzeum.
Stáří domu lze odhadnout právě podle tvaru podstávky. Čím je starší, tím bývá propracovanější ? u nejstarších domů z počátku 18. století jsou sloupky spojeny tesařsky pečlivě zpracovanými půlkruhovými oblouky z trámků, zatímco u mladších se oblouky stále zplošťují až k přímým překladům, které mohou mít v koutech u sloupků pouze ozdobně vykrajované překrytí z prken. Na Šluknovsku se v důsledku tuhých zim rozšířil především chlévní typ domu, kde byla roubená obytná světnice a hrázděné hospodářské prostory pod jednou střechou. Postupně se zde objevila větší komora nebo druhá světnice a hospodářské místnosti, síň, chlévy. Prostory, kde byly komíny, se začaly postupně vyzdívat. K tomu sloužil místní pískovec, materiál vhodný také pro zárubně dveří i oken a dlažbu síní. Vzhledem k tomu, že Šluknovsko bylo nověji osídleným územím, zachoval se tu téměř bez výjimky charakteristický typ protáhlé lánové vsi, později zahušťované novějšími, často i zděnými domy. Protáhlé vesničky, poskládané často z domů roztroušených podél silnice mezi kopci, bývají v zdejší krajině označovány jako „doly“. 
Nejmenší domky měli tkalci, nádeníci a jiní malí řemeslníci. Světnice měla na všechny tři strany po dvou oknech, za ní následovala komora či druhá světnička a chlévy pro drobnější zvířata. Ve světnici bývalo řemeslné vybavení podle profese. Jen o málo větší byl dům tkalce–zemědělce a malého zemědělce. Ve chlévě býval i skot a k domu patřila také kůlna a stodůlka. Souvislé soubory takových domků se dochovaly např. v krásnolipské uličce Fibichovo údolí, v rumburské Šmilovského ulici nebo ve Vlčí Hoře v tzv. „Tuřínové“ uličce. Kolem roku 1850 byl na Šluknovsku z celé monarchie největší počet lidí, kteří se neživili zemědělstvím. Pěstovali len a tkali, spřádali nitě a vyráběli umělé květy.
Sedlák míval patro a v něm komory ke spaní i skladování. Dvorce s hospodářskými budovami tvořily čtyřúhelník zpravidla ve vyvýšené poloze nad nivou potoka. Chlévy byly velké a často sklenuté na pískovcové sloupy.
Faktorův dům byl vždy patrový, dispozicí a vybavením se již blížil komfortnímu měšťanskému domu. Obytné a provozní prostory obvykle tvořily zvláštní trakt, pod domem byly rozsáhlejší sklepy. Ve světnici stávala kachlová kamna, sporáky, dům měl prostornější síně s dekorativními schodišti. Pýchou majitele byly náročně opracované kamenné portály. Faktorskému domu se podobaly domy měšťanské, lišící se především mansardovými střechami.
Se snahou napodobovat bohatší městské sousedy, pod tlakem požárních předpisů 18. a 19. století a s nástupem mladších architektů docházelo k postupnému nahrazování šindelů břidlicovými taškami, dováženými železnicí ze Slezska. Břidlicí se začaly obkládat i dříve prkenné lomenice. Na střechách i na štítech začaly vznikat složité mozaiky z barevné břidlice.
Mnoho vesnic na Šluknovsku a Děčínsku bylo v posledních letech prohlášeno památkovými rezervacemi. Nejvíce podstávkových domů (368) najdete v okolí Krásné Lípy (Dlouhý Důl, Krásný Buk, Sněžná, Vlčí Hora, Zahrady), v okolí starých Křečan (307, Brtníky, Kopec, Nové Křečany, Panský) a kolem Chřibské (268, Dolní Chřibská, Horní Chřibská, Krásné Pole). 
Přestože lidé na české i saské straně hranic si uvědomují cenu zdejší lidové architektury, každým rokem několik těchto unikátních domů nenávratně zmizí. Aktivity dobrovolníků vyvíjené od roku 1995 vyvrcholily vznikem projektu „Sasko – česká krajina podstávkových domů“, iniciovaného partnerskými organizacemi Společnost pro trvale udržitelný rozvoj Šluknovska a Spolek na podporu regionu Horní Mandava, prameny Sprévyů. Cílem projektu je zmapovat a evidovat podstávkové domy v regionu, zjistit jejich stav a navrhnout cesty k ochraně domů i krajiny. V rámci projektu byl zakoupen dům č. 424 v Lipové, který by měl být zrekonstruován a bude sloužit jako vzor k rekonstrukci dalších podstávkových domů a jako kancelář poskytující odborné technické rady zájemcům o jejich rekonstrukci.
Jednou, a možná zanedlouho, se tak vyplní sen o usměvavých vesničkách perníkových chaloupek s vonícími bylinkami, floxy a řeřichami v předzahrádkách i o turistech projíždějících krajinou na kolech i procházejících pěšky naučné stezky o historii kraje. I o tom, jak povečeří místní kozí sýr, vajíčka nebo chleba s medem, potom se unavení svalí do duchen místního penzionku a bude se jim zdát o Jeníčkovi, Mařence a loupání perníčků.
Hledáte ubytování v sevrních Čechách? Najdete je na: http://www.travelguide.cz