Zemře-li papež, má se k jeho mrtvému tělu dostavit předseda kolegia kardinálů a třikrát ho zavolat jménem, teprve poté je sepsán protokol o papežově smrti. Mrtvému se sejme z prstu „rybářský prsten“ s podobou rybařícího sv. Petra, který je rozlámán, aby nemohl být zneužit.
Dokud ještě existoval církevní stát, Švýcarská garda obsadila brány města a jiná strategická místa, aby zabránila nepokojům. Bylo běžným zvykem, že římský lid po papežově smrti vydrancoval jeho paláce. Papežovo tělo je nabalzamováno a vystaveno ve Svatopetrské bazilice, kde ho střeží Švýcarská garda. Dříve leželo za mříží a vyčnívaly pouze nohy, aby mohly být líbány věřícími. Než je tělo pohřbeno, vkládá se do rakve měšec s kovovými medailemi, jichž je tolik, kolik let zesnulý vládl. V trojnásobné rakvi z cypřišového dřeva a olova se pak papež uloží do hrobky. Poté dochází k volbě nové hlavy katolické církve. Původně byli papežové voleni římským lidem, ale to se záhy změnilo a volí pouze kardinálové. Ti mezi sebou vybírají vhodného kandidáta. Volit mohou všichni bez ohledu na věk, ale zvolen může být pouze ten, kdo nepřesáhl 75 let…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa č. 11/2003

Další informace o Vatikánu naleznet zde: http://www.sopka.cz