11 2003 Ministáty

„Proč Andorra? Tam se dá tak leda nakoupit a v zimě zalyžovat,“ zaslechla jsem nesčetněkrát. Co říci na podobné výroky? Snad že Andorra není jen „výkladní skříň Evropy“ či „Pyrenejský Hongkong“ a že se jí dá říkat i hezčími jmény…

Název španělského městečka La Línea je velmi příznačný: stojí na hranici. Dostal jsem na ní do pasu razítko, které se liší od všech ostatních, stroze úředních. Nad stylizovanými písmeny GIB vychází sluníčko a obrázek doprovází nápis Vítejte…

Snad každý z malých evropských státečků má ve své historii nebo aspoň v lidové tradici nějakou kuriózní příhodu spojenou s jeho nevelkou rozlohou. Lichtenštejnské knížectví má ve svých dějinách hned několik podivuhodných vojenských událostí. Psal se rok 1866 a rakousko – pruské rozpory o nadvládu ve střední Evropě spěly k velkému konfliktu. Válečným polem se měly stát východní Čechy…

Je těžké vymyslet jiný trefný titulek pro povídání o malém souostroví ve Středozemním moři, ležícím 95 kilometrů od italské Sicílie a 293 kilometrů od severního pobřeží Afriky. Všechny tři zalidněné ostrovy – Malta, Gozo a Comino – měří dohromady s pustým ostrůvkem Filfla něco přes 300 km2 a žije na nich 385 000 obyvatel, kteří mluví svým vlastním jazykem. Maličký stát hrdých, duchem velkých lidí, je republikou teprve od roku 1974…

O Vánocích roku 1297, za větrné, deštivé noci, nesměle zaklepal na vrata monacké pevnosti potulný františkánský mnich. Strážný vyhlédl zamřížovaným okénkem, a když uviděl osamělého nahrbeného muže v mnišské kutně, odsunul ze vrat železnou závoru, aby jej pustil dovnitř. Byly přece svátky lásky a dobré vůle. Sotva se však dubová, železem pobitá vrata pootevřela, pokorný mnich se změnil v drzého útočníka…

Pestrobarevné korálové rybky, sépie měnící barvy, fantastické korály a žraloci v obřím akváriu jsou lákadla, jimž nelze odolat. Návštěvník, který se za nimi vydá, do Oceánografického muzea v Monaku, nestačí žasnout. Úchvatný pohled do tajemného světa mořských živočichů zde nabízí více něž 90 akvárií. Tuto scenérii přichází ročně obdivovat téměř jeden milion lidí…

Mnohé zvyky a slavnosti spojené s úmrtím a zvolením nového papeže se v průběhu věků měnily, přesto stále ještě jsou zachovávány prastaré obřady, představující dodnes pozoruhodnou tradici…

San Marino se často přirovnává k “ostrovu na souši“. Vděčí za to impozantnímu masivu hory Monte Titano, která vystupuje z mírných vln italského “moře” jako ostrov se skalnatými útesy. Tato nedobytná pevnost po staletí pomáhala svým obyvatelům odolávat příboji sousedních pánů a mocností a dodnes vzbuzuje obdiv a úctu…

Ačkoliv dnešní městský stát Vatikán je jen nepatrným zbytkem církevního státu, který v době svého největšího rozmachu zaujímal téměř třetinu území současné Itálie, je nepochybně tím, co přitahuje pozornost každého, kdo navštíví Řím…

Miniaturní státy patří k evropským kuriozitám. Jejich rozloha se dá často srovnat s katastrem našich bývalých okresů a počtem obyvatel se sotva vyrovnají středně velkým městům. Až na výjimky nevlastní žádné zdroje surovin, nemají armádu, ale protože je ve většině z nich velice benevolentní daňový zákon, docela dobře prosperují. Žijí ze své výjimečnosti, a většinou také pod ochranou daleko větších a mocnějších sousedů…

Navzdory vlastní politické bezvýznamnosti se podařilo všem ministátům v Evropě, pomineme-li církevní stát Vatiká, vytěžit z historicky odůvodněné samostatnosti na svých sousedech poměrně významné ekonomické ústupky…