Sedm evropských trpaslíků

K sedmi miniaturním evropským státům, seřazeným podle rozlohy území, patří Lucembursko, Andorra, Malta, Lichtenštejnsko, San Marino, Monako a Vatikán. Tradičně k nim bývá přičleňován i Gibraltar, který však není samostatným státem, ale pouze samosprávnou britskou kolonií.
Tyto malé státečky jsou jakousi historickou reminiscencí na rozdrobenost středověké Evropy, na pohaslou světskou moc katolické církve a na feudální systém vládnutí. Mohou existovat jen proto, že si je moderní, politicky a hospodářsky vyspělá Evropa „pěstuje“, dávajíc tak najevo svou velkorysost k malým a slabým – i když právě tyto malé a slabé státečky v nejednom případě zcela bezostyšně odčerpávají daňovými úniky každoročně miliony eur z národních rozpočtů ostatních evropských států. Dalším zdrojem příjmů je cestovní ruch, založený právě na jejich zvláštnosti, dále vydávání vlastních poštovních známek, výroba keramiky, prodávané většinou jako suvenýry, a jen v některých případech také vlastní výroba, založená převážně na zhodnocování lidské práce. Pokud jde o roční příjem na hlavu, až na výjimky patří jejich obyvatelé k nejbohatším v Evropě. Všechny tyto státečky, rozptýlené po celé Evropě, existují většinou dlouhá staletí a mají za sebou nejednou i velmi pohnutou historii. Svou samostatnost si udržely někdy obratnou zahraniční politikou a diplomacií, jindy díky své odlehlosti a nedostupnosti, a někdy se na ně při vytváření národních států a sjednocování Evropy jaksi pozapomnělo.
Kdybychom si chtěli pohrát se statistickými čísly, dospěli bychom k velice zajímavým údajům (z roku 1996). Například celková plocha těchto státečků a Gibraltaru je 3584 km2 a žije v nich 968 760 obyvatel (v Praze asi 1,2 mil.). Roční příjem na každého z nich činil v průměru 21 000 USD včetně Gibraltaru, avšak bez Vatikánu, který své finanční záležitosti nezveřejňuje. Mezi těmito státečky bychom našli čtyři konstituční monarchie, dvě republiky, jeden papežský stát a jednu kolonii.
Ačkoliv mají řadu společných znaků, každý z nich je zároveň něčím výjimečný a zcela jedinečný. Lucemburské velkovévodství je obr mezi trpaslíky.Svou plochou a počtem obyvatel předstihuje všechny ostatní státečky – z celkového počtu všech jejich obyvatel tvoří totiž Lucemburčané 42 % a náleží jim dokonce 72 % území. Ekonomika Lucemburska svým složením odpovídá hospodářství běžných evropských států, velkoknížectví také nežije pod ničí patronací, ale je součástí Beneluxu a zákládajícím členem Evropské unie. Ročním příjmem na hlavu přes 27 000 USD je druhým nejbohatším členem tohoto unikátního minispolečenství.
Galleria della Candelabria Andorrské knížectví jsou dvě odlehlá horská údolí v Pyrenejích, která kromě málo produktivního zemědělství živí hlavně bezcelní obchod, prodej známek a cestovní ruch. Ročním příjmem na hlavu 11 000 USD jsou sice hluboko pod průměrem, ale i toto horské knížectví má jednu prioritu – na každých 1000 jeho obyvatel ročně přibývá dalších 53 přistěhovalců.
Maltská republika je druhým nejlidnatějším státem a třetím největším rozlohou. Toto malé souostroví ve Středozemním moři patřilo k ohniskům starověké středomořské civilizace a často doplácelo na svou strategickou polohu na křižovatce námořních cest. Ke zvláštnostem ostrovní republiky patří i to, že hlavní ostrov Malta byl po více než dvě století útočištěm johanitů, kterým se později začalo podle jejich ostrovního sídla říkat maltézští rytíři. Na rozdíl od ostatních malých států nebyla Malta nikdy svobodná. Teprve v roce 1974 byla vyhlášena republikou a usiluje o integraci do EU. Jeden nežádoucí primát si však tato ostrovní republika stále udržuje – v neoficiálním společenství malých států je nejchudší. Roční příjem na hlavu činí 7394 USD (zhruba 6 x menší než u Lichtenštejnska). Lichtenštejnské knížectví, malý alpský státeček, prosperuje díky svému švýcarskému patronovi, jemuž v podstatě svěřilo svou zahraniční politiku. Pokud jde o prosperitu, svého ochránce dokonce předstihlo a dnes patří k nejbohatším státům světa, hrubým domácím produktem 49 368 USD jsou Lichtenštejnci nejbohatší národ v Evropě.
Hradní stráž v San Marinu Republika San Marino je nejstarší a zároveň nejmenší evropskou republikou. Svou samostatnost, hranice a státní zřízení si uchovává od 13. století. Tento státeček na strmém kopci Monte Titano zůstal jako jediný stranou sjednocovacího procesu středověké Itálie, rozdrobené na stovky podobných malých městských republik a signorií. Ekonomika San Marina je typickým příkladem hlavních příjmů ministátů – cestovní ruch, prodej známek a bezcelní prodej, hlavně alkoholu a drahých kovů.
Ročně San Marino navštíví kolem 3,5 milionu návštěvníků, tedy asi 150 turistů na jednoho domácího obyvatele, ale přesto zůstává republikový příjmem pod průměrem malých zemí. Monacké knížectví, druhý nejmenší stát Evropy, si své původní území o rozloze 1,49 km2 rozšířilo na úkor moře téměř na 2 km2, a to zavážkou mělkých pobřežních vod. V podstatě je hustě obydleným trojměstím, v němž je namačkáno kolem 32 tisíc obyvatel, což z knížectví činí nejhustěji zalidněný stát Evropy, protože na jeden km2 připadá přes 16 000 obyvatel.
Městský stát Vatikán, oficiálně také nazývaný Svatý stolec, představuje raritu mezi raritami, protože je to vlastně stát ve městě. Svou rozlohou 44 hektarů a asi 1000 stálými obyvateli, žijícími uprostřed Říma, je nejmenším samostatným státem nejen Evropy, ale i světa. Svým vlivem však zasahuje všechny kontinenty a sjednocuje kolem 700 milionů katolíků. Na jeho území se shromáždilo také nesmírné duchovní a kulturní dědictví, a i když Vatikán nezveřejňuje své příjmy, předpokládá se, že je patrně nejbohatším evropským státem v příjmech na hlavu.Tradiční lodě
Samosprávná britská kolonie Gibraltar, v podstatě strmá skála na jižním konci Pyrenejského poloostrova, odnepaměti patří Španělsku. Gibraltar je však je britský. Je to jediný pseudostáteček, kde stále panuje politické napětí a nesnášenlivost s majoritním španělským sousedem. Současné postavení této skály vyplývá z její historické, a zároveň nesmírně významné strategické polohy. Kdo ovládá Gibraltar, kontroluje spojení mezi Afrikou a Evropou a mezi Středozemním mořem a Atlantským oceánem. K jeho zvláštnostem patří i silná vojenská posádka, a také skupina makaků, jediných divokých opic žijících v Evropě.
Všechny tyto miniaturní státy jsou vděčným cílem turistických cest, a kdo je chce navštívit, těžko může očekávat nějaké mimořádné dobrodružství. Ale při znalosti jejich historie a zvláštností je návštěva každého z nich jakoby cestou do minulosti Evropy, a už to je samo o sobě velkým dobrodružstvím.

Další informace o ministátech Evropy naleznet zde: http://www.sopka.cz

Shopping Cart