Zámek ve Villandry by byl jen dalším z mnoha francouzských zámků obklopených nádhernými renesančními nebo barokními zahradami a parky, nebýt jedné zvláštnosti: většina oné krásy je tady určena k snědku…
Mohli bychom samozřejmě žertovat na téma francouzské kuchyně a přísloví o „lásce procházející žaludkem“, které platí i ve Francii, ale nápad osázet okrasné zahrady barevně rozmanitou zeleninou byl geniální a ve Villandry s ním přišli už v polovině 16. stol. Pokusy o pěstování užitkových i okrasných rostlin provázejí lidstvo od neolitu. Uměle zakládané zahrady existovaly už v Mezopotámii a zejména v antickém Římě byly nedílnou součástí rezidencí nejvyšších vrstev. Ve středověku zájem o ně upadl, ostatně jako o celou přírodu a pozemský svět, a jenom ve výlučném světě klášterních zahrad a tu a tam i ve stísněném prostředí hradů existovaly zahrádky pro potěšení nebo pro léčebné účely. Zvláště kartuziánští mniši bývali zkušenými odborníky. Učili se křížit rostliny a experimentovat i s exotickými druhy dovezenými z dalekých zemí, znali též různé vonné rostliny a účinky rostlin odpuzujících hmyz.
Renesance, s níž zámek ve Villandry souvisí, byla obdobím znovuobjevení zahrad. První vznikaly v Itálii, kde byly beze zbytku chápány jako součást nového životního stylu, a to i po formální stránce, kdy zde byly uplatňovány podobné principy jako v architektuře: symetrie a jasnost kompozice vytvářející geometrické obrazce, přehledné utváření terénu v terasách spojených schodišti a samozřejmě též začlenění dalších architektonických prvků v podobě balustrád a drobných staveb doprovázených sochami, vodotrysky a vodními hříčkami. Z návštěv později založených rezidencí už víme, jaké dokonalosti dosáhly tyto kompozice v podobě tzv. francouzských parků, než byly v 18. stol. vystřídány parky anglickými, vytvářejícími dojem volné, ničím nespoutané přírody.
Na místě dnešního zámku, poblíže řeky Cher, která se o 3 km dál vlévá do Loiry, stávala ve středověku malá pevnost jménem Colombiers. Jediný významnější moment její historie nastal roku 1189, kdy zde král Filip II. August podepsal tzv. azayskou mírovou smlouvu (někdy zvanou též colombierská) se svým anglickým soupeřem Jindřichem II. Plantagenetem. Teprve první polovina 16. stol. přinesla radikální změny, když sídlo získal Jean le Breton, předseda finanční komory Františka I., a na místě hradu si dal v roce 1532 postavit renesanční zámek. Původní hrad byl do základů zbořen (až na středověký donjon začleněný do novostavby) a na terase ležící několik málo metrů nad úrovní údolí (a chráněné vodním příkopem) vznikl během několika let zámek o třech křídlech na půdorysu úzkého hranatého U. Jeho dispozice, užití arkád v přízemí a výzdoba průčelí jsou už renesanční a připomínají současné stavby Františka I., nicméně od italských renesančních zámků a paláců se stále ještě liší strmými, vikýři prolamovanými střechami. Ty ovšem zůstanou i nadále charakteristickým znakem francouzské architektury, a to až do konce 19. stol.
Půvab i kulturněhistorický význam zámku však převyšují jeho zahrady. Ty byly založeny současně se zámkem a lze předpokládat, že se na nich podíleli stejní mistři jako na Františkově rezidenci v nedalekém Chambordu (ostatně na její stavbu Jean le Breton dohlížel). Můžeme se jen dohadovat, jaké bylo původní rozvržení zahrad a jakými rostlinami byly osazeny v době svého vzniku, protože i zámecký areál ve Villandry v následujících staletích žil svým životem a procházel obdobími vzestupů a pádů. Po roce 1760 byla část původních zahrad proměněna v anglický park, ale jejich původní podoba se dala alespoň odhadnout podle dochovaných vyobrazení a na základě znalostí renesančních zahrad obecně.
Právě o to se mohli na počátku 20. stol. opírat noví majitelé zámku. Zámožný lékař španělského původu Joachim Carvallo pracoval v Paříži v týmu Charlese Richeta, pozdějšího nositele Nobelovy ceny za medicínu. Seznámil se tam s americkou studentkou fyziologie Ann Colemanovou, dědičkou velkého železářského a ocelářského impéria. V roce 1899 se vzali, o sedm let později koupili zámek Villandry se zahradami a rozhodli se uvést vše pokud možno do podoby odpovídající době vzniku. Už v roce 1920 byly zámek i zahrady zpřístupněny veřejnosti. V udržování a rozvíjení tohoto odkazu pokračují i další generace (současný majitel Henri Carvallo je pravnukem Joachima a Ann). Například bylinková zahrada vznikla v 70. letech, tzv. sluneční zahrada vytvořená podle původního Joachimova návrhu byla otevřena až v roce 2008.
Komplex zahrad sestává ze tří částí, které se rozkládají na třech uměle vytvořených terasách: nejnižší a zároveň největší, rozdělené do devíti čtvercových ploch ohraničených nízkými živými ploty, střední na úrovni zámeckých budov, a konečně nejvyšší, vytvořené ve svahu nad celým areálem.
Okrasná zahrada na střední terase, přiléhající k jižnímu průčelí zámku, je osázena běžnými „parkovými“ rostlinami jako růžemi nebo kosatci, ale především zimostrázem, který zde, ostříhán do nízkých pruhů, vytváří podivuhodné vzorce, symbolizující ve čtyřech čtvercích čtyři druhy lásky – něžnou, vášnivou, vrtkavou a tragickou. Druhá část této zahrady, vzdálenější od zámku, využívá tvarovou symboliku, jež má evokovat hudbu. Na nejvyšší terase se rozkládá Vodní zahrada, celkem běžná ukázka pozdější barokní zahrady s bazény a vodními hříčkami, dále bylinková zahrada a bludiště. Nejunikátnější je naopak dolní zahrada, utvářená ve stylu nejbližším svému původnímu vzhledu. Právě ona je tou „zelinářskou zahradou“, kvůli níž do Villandry nepřetržitě proudí návštěvníci. Do geometrických vzorců jsou zde vysázeny barevně odlišné druhy zeleniny. Výsadba se provádí dvakrát ročně, a tak má zahrada každoročně dvě podoby – od března do června jarní a od července do října letní. Během roku zde spatříme barevné odrůdy salátu, zelí i kapusty, stejně tak cibuli, ředkvičky, jahody, pažitku nebo artyčoky, pergolami se proplétají fazole a hrách, koncem léta se objevují rajčata a dýně, na podzim barevné papriky… a do toho všeho voní tymián, šalvěj a levandule. Neustálá přítomnost deseti zahradníků, kteří zde celoročně pracují, dodává celku ráz skutečně žijící zahrady… a u plotu už plné přepravky čekají na naložení.