Santiago de Compostela
Cíl vaší pouti, ať jste přišli kteroukoli trasou a odkudkoli. Před vámi do tohoto magického města proudily po staletí tisíce a tisíce lidí z různých míst Evropy, ba celého světa, lidé různých národností a jazyků, různého sociálního postavení, ale jediné víry. Pravda, dnes se cesta do Santiaga stala jakousi módou, ale při pochodu si leccos o sobě samém i o svém vztahu ke světu stejně ujasníte, ať už jste věřící či nikoli.
Město Santiago de Compostela se rozvíjelo v přímé souvislosti se stále se zvyšujícím množstvím poutníků. Původní skromná bazilika brzy nestačila pojmout zástupy lidí toužících se pomodlit u Jakubova hrobu. První větší stavba vznikla v románském slohu v letech 1075–1150. Tu později pohltila mohutná barokní katedrála, kterou známe dnes. Zvenčí o románském stylu svědčí už jen spodní část dvou mohutných věží, které dosahují výšky 70 m. Z hlavního průčelí na vás shlíží samotný sv. Jakub oblečený v šatu poutníka. Další socha sv. Jakuba v poutnickém oděvu je umístěna přímo nad jeho hrobkou uvnitř katedrály. Poměrně vysoko, ale vedou k ní schody, a každý se tak může světci zblízka poklonit. Existují svědectví, že dav chtivý přiblížit se apoštolovi co nejblíže býval v minulosti tak mohutný, že se někdy poutníci přímo na světcově hrobě ušlapali. Katedrála musela být znovu a znovu vysvěcována. Také bylo potřeba vnitřní prostor zbavit zápachu lidských těl. Proto dnes každého upoutá obrovská stříbrná kadidelnice (botafumeiro) visící z klenby, která v určitých hodinách opisuje obrovský oblouk a rozptyluje do prostoru vůni kadidla. Musí ji obsluhovat až osm silných mužů, jak je těžká.
Každý, kdo v minulosti do katedrály vstupoval, musel projít vchodem zvaným Portál slávy. Dnes je skryt za barokní fasádou. Jde o nádhernou ukázku kamenické práce mistrů 12. stol. Na příchod poutníků dohlíželi na každé straně čtyři proroci a čtyři apoštolové, kteří budí dojem, jako by mezi sebou družně rozmlouvali. O čem asi? Nejvíc vědoucí z nich je „postava obzvláště lidská a sympatická – prorok Daniel. Je Monou Lisou středověku. Jeho záhadný úsměv napovídá, že svět je pod taktovkou Pána dobře uspořádaný, plný jistoty a opravdovosti,“ jak napsal mexický spisovatel Carlos Fuentes. A dále pokračuje: „V koutečku tohoto nebeského sněmu nalezneme malého šilhavého mužíčka, jak ironicky pozoruje tyto posvátné postavy. Je to osobně mistr Mateo, předák zednického cechu v Santiagu, jenž tímto v roce 1183 pokorně stvrdil svoji účast na stavbě,“ a to v době, kdy stavby stejně jako sochařská a malířská díla byly většinou anonymní.
Hlavní průčelí katedrály dominuje obrovskému čtvercovému náměstí Plaza del Obradoiro, o němž se říká, že je nejkrásnější na světě. O tom lze polemizovat, ale že patří mezi největší, o tom pochyb není. Na jedné straně ho ohraničuje kamenná budova o dvou patrech. Její ušlechtilé, rovné a poněkud strohé linie kontrastují s portálem vystavěným ve stylu španělské rané renesance, označovaném jako platereskní, s bohatou květinovou ornamentikou a množstvím postav apoštolů a svatých. Jeho autorem je architekt a sochař Enrique de Egas, kterého můžeme spojit i se stavbou katedrály v Toledu a Královské kaple v Granadě. A k čemu budova sloužila?
Zakládací listinou z roku 1499 ji nechala vystavět Katolická velič…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Poutní cesty do Santiaga de Compostela