Dansk Design, dánský design, je už nějakých sedmdesát let celosvětově proslulým pojmem. V Kodani má své muzeum, jež v exteriérech dánského hlavního města adekvátně doplňují ukázky pozoruhodné moderní architektury.
Mnozí odborníci i laici si kladou otázku, jak je možné, že zrovna v sotva šestimilionovém Dánsku se snad už sto let rodí takové množství kreativních a neotřelých návrhářů nábytku a dalšího zařízení pro domácnost, šperků či textilií, průmyslových i grafických designérů, zkrátka tvůrců prakticky čehokoli. Jak je možné, že právě tohle maličké Dánsko pěstuje tak významnou kulturu designu s vynikající mezinárodní pověstí? Odpověď, přinejmenším stručná a jednoznačná, na ni neexistuje. Ale návštěva Muzea dánského designu může alespoň něco málo naznačit a poodkrýt.
Muzeum bylo založeno už v roce 1890 a o pět let později otevřeno pro veřejnost, tehdy ale jinde než dnes. Na své současné místo ve čtvrti Frederiksstaden se přestěhovalo v roce 1926 a tahle změna snad nemohla proběhnout stylověji. Nový domov muzea v někdejší Královské Frederikově nemocnici totiž kompletně upravoval a zařizoval společně s architektem Ivarem Bentsenem jeden z prvních světoznámých dánských návrhářů, označovaný za otce dánského nábytkářského designu, Kaare Klint, jenž tu posléze i bydlel a měl svůj ateliér.
Kromě speciálních výstav nabízí muzeum aktuálně čtyři stálé expozice, dvě rozsáhlé a dvě menší. První z těch velkých se jmenuje Design a řemesla 20. století. Předvádí, jak se v designu odrážejí významné ideje minulého století jako avantgarda, funkcionalismus, environmentalismus či recyklace. Začíná připomínkou toho, jak významné pro design a architekturu byly populární světové výstavy, jejichž tradici zahájila londýnská Great Exhibition už v roce 1851. Vždyť základem sbírek nově založeného Muzea dánského designu byly právě exponáty získané na světových výstavách. Další sály zkoumají secesi a její dánskou podobu skønvirke, jež nacházela inspiraci ve starším dánském umění a řemeslech, ale také třeba v japonských motivech. Nemůže pochopitelně chybět místnost věnovaná Kaaremu Klintovi a jeho nábytku založenému na funkčnosti, přizpůsobení rozměrů lidskému tělu, řemeslné zručnosti výrobců a vysoké kvalitě použitého materiálu. Klint patřil k oponentům mezinárodního modernismu, jaký představovali třeba mnozí tvůrci ze školy Bauhaus, kteří se chtěli oprostit od všech tradic, aby mohli vytvořit něco nového, zatímco Klint věřil, že základní tvary starších typů nábytku lze využít jako vzory pro funkcionalistický nábytek budoucnosti. Svůj sál zde má rovněž Arne Jacobsen, druhá velká osobnost meziválečného dánského designu, který naopak do Dánska mezinárodní modernismus přinesl. V lecčem působili Jacobsen a Klint jako naprosté protiklady. Jacobsen byl hodně ovlivněn jednoduchým bezozdobným stylem, jaký rozvíjela ve 20. a 30. letech právě škola Bauhaus nebo třeba Le Corbusier. A i když mu snad největší slávu přinesly židle a křesla, jeho záběr byl daleko širší. Architekt a designér Jacobsen navrhoval budovy, zahrady, závěsy, tapety, lampy, hodiny, příbory, ba i písmo. Celosvětově se však proslavil svými židlemi, především třínohým Mravencem z roku 1952, první lisovanou židlí, kterou navrhl, a zároveň první masově vyráběnou židlí v Dánsku. V muzeu si ji můžete ozkoušet na vlastní pozadí, zatímco do hned vedle stojících křesel Vejce, Labuť a Kapka se sedat nesmí.
Druhá velká expozice má název Dánský design dnes, věnuje se období po roce 2000, představuje bohatý výběr aktuálních příkladů dánského produktového designu a zkoumá také, jak se mění metody práce současných designérů ve vazbě na sociální změny, jimiž prochází lidstvo na počátku 21. stol. Dnešní design se vyrovnává s množstvím nejrůznějších interakcí, které odrážejí koncepty charakterizované jako „glokální“ (slovní hříčka vzniklá spojením slov „globální“ a „lokální“) či „získávání vzorků napříč kulturami“. Vstupní místnost této expozice má všechny stěny ověšené malými tabulkami. Každá z nich představuje jednoho současného dánského návrháře či návrhářku. Jestli jsem se nepřepočítal, je jich tam 265. A pak již následují sály s praktickými ukázkami. Opět je tu dost nábytku (schválně: stane se jeden z největších komerčních hitů mezi dánskými židlemi nového tisíciletí, ICE od Kaspera Salta, novým Mravencem?), ale také potřeby do domácnosti, šperky, svítidla, polštáře, ukázky grafického designu, módy i designu veřejného prostoru. Na 300 vystavených položek se každoročně trošku obměňuje, aby si expozice zachovávala maximální aktuálnost. Když ji návštěvník celou projde, nezíská sice jasnou odpověď na otázku z úvodu tohoto článku, ale určité indicie o podhoubí, z něhož vyrůstají nové a nové plodnice světově uznávaného dánského designu, ano. Vzájemné interakce kultury, výchovy, obchodu a průmyslu – to za prvé. A za druhé – design je v Dánsku věcí veřejnou.
Doplňme ještě zpravodajskou povinnost informacemi o dvou menších expozicích. Zvláště ta první je ale svým významem mimořádně…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Kodaň