Kennedyho centrum
Veřejný prostor hlavního města USA je vyzdoben památníky na „Otce zakladatele“, veterány, prezidenty a další významné postavy amerických dějin. Nikde však nenajdete památník třicátému pátému prezidentovi, kterým se v roce 1961 stal teprve třiačtyřicetiletý John Fitzgerald Kennedy. Když však přejíždíme řeku Potomac po některém mostě v západní části města, neunikne naší pozornosti na levém břehu architektonicky zajímavá budova zářící bělostí, která stojí v těsné blízkosti známého obytného komplexu Watergate. Právě tato budova je symbolickou památkou na JFK.
Oficiálně se nazývá John F. Kennedy Memorial Center for Performing Arts (Pamětní centrum múzických umění Johna F. Kennedyho) a běžně se označuje jako Kennedyho centrum. Jde o největší národní kulturní stánek ve Washingtonu a jeden z největších v USA. Myšlenku na vznik takového centra propagovala již první dáma Eleanor Rooseveltová na počátku 30. let 20. stol. s cílem zajistit nezaměstnaným hercům nějaké přiměřené místo. Její myšlenky se pak dostaly až na půdu Kongresu, kde se zrodil plán na vznik národního kulturního centra, které by hostilo všechna múzická umění. Tyto úvahy však přerušila 2. sv. válka a Kongres se k nim vrátil až v 50. letech, kdy po dlouhých diskusích konečně prošel zákon o vzniku celonárodního zařízení pro všechna odvětví jevištní kultury. Prezident Eisenhower ho podepsal 4. 9. 1958. Zřizovací komise vybrala pro toto zařízení místo na břehu Potomacu. Financování mělo proběhnout formou veřejné sbírky, ale během prvních tří let se nasbíralo jen něco přes 13 000 dolarů, zatímco náklady na stavbu se odhadovaly na 25 milionů. Nově zvolený prezident John F. Kennedy se naštěstí stal velkým podporovatelem projektu a přesvědčil Kongres, aby stavbu zafinancoval.
Bylo to poprvé v historii USA, kdy vládní instituce přispěly významnou částkou na stavbu takového rozsahu věnovanou múzickým uměním. Vybraný architekt Edward Durell Stone provedl nový odhad, který činil 50 milionů dolarů, ale skutečné náklady se v závěru vyšplhaly až na 70 milionů, což by v dnešním přepočtu odpovídalo asi 670 milionům. Z této sumy přes 60 % zaplatila federální vláda. Zbytek se získal od významných nadací a soukromých mecenášů. Sama rodina Kennedyů poskytla půl milionu dolarů.
Rok po atentátu v Dallasu byl celý projekt nazván jménem zavražděného prezidenta a v prosinci 1964 se začalo stavět. V budově jsou tři velká auditoria vedle sebe, oddělená monumentálními chodbami – Halou států a Halou národů. Na straně u řeky obě ústí do ještě větší chodby zvané Great Foyer, která probíhá po celé délce budovy a na obou koncích ji uzavírají menší jeviště označovaná jako Millenium Stage, kde se každý den v šest hodin večer pořádají zdarma koncerty pro veřejnost.
Největším prostorem je centrální Opera House pro 2300 diváků, domovská scéna Washingtonské národní opery. Na jižní straně budovy je Koncertní síň, plošně menší, ale s kapacitou až 2442 posluchačů. Zde sídlí světově proslulý Národní symfonický orchestr. Severní stranu Kennedyho centra zaujímá Eisenhowerovo divadlo, které slouží činohře, menším operním produkcím a baletu. Jeho kapacita je 1163 diváků. Kromě těchto tří hlavních scén je v ko…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Washington, D.C.