Před sedmi lety jsem se vydala do Mexika s batohem na zádech, jako turistka. Cesta se protáhla, zůstala jsem tam o měsíc déle, než bylo plánováno, a když jsem se vrátila domů, byla jsem přesvědčená, že chci žít v Mexiku. Proč? To neumím dodnes dobře vysvětlit. Mexiko mě okouzlilo. Cítila jsem spojení s místními lidmi, i přesto, že jsme tak odlišní. Ta zem, kde věčně svítí slunce a lidé se radují i z maličkostí, mě přitahovala jako magnet. Prodala jsem auto, pronajala byt, dala výpověď v práci a odjela zpátky. Už pět let žiji v Mexiku. Není to jednoduché ani těžké. Je to jako všude jinde na světě. Mexiko je krásná a bohatá země i přes všechny své problémy a Mexičané jsou velmi, velmi zajímaví lidé…

Na cestách
Na cestách vám Mexičané vždy rádi poradí, pomůžou a nic za to neočekávají. Jen snad to poděkování a hlavně úsměv. Ale pozor. Vzhledem k tomu, že někdy neumí říct prosté „nevím“, poradí vám cestu, i když ji neznají. A působí u toho velmi přesvědčivě. Takže v Mexiku se vyplatí ptát se minimálně třikrát. A když se dva lidé shodnou, máte celkem šanci, že jdete správně. Lhaní je pro Mexičany sportem a snad dokonce i zábavou. Údajně to mají z telenovel, které sledují od rána do večera. Nabývají tak mnohdy falešný dojem, že život je jako telenovela a že svého muže snů nezískáte, pokud nezačnete trochu manipulovat, tahat za nitky a upravovat pravdu. Muži to vidí stejně. Jde téměř o společenskou hru. A tady je ještě jedna teorie. V historii, v dobách kolonizace, museli poddaní a indiáni svým španělským pánům lhát, mnohdy, aby si zachránili holý život. A z nějakého důvodu se toto chování rozšířilo mezi všechny společenské vrstvy a přežilo až dodnes.

Ale nic si z toho nedělejte. Mexičané to snadno vyváží svou pohostinností, vřelostí a přístupem k životu. Heslo mi casa es tu casa (můj dům je tvůj dům) tu platí doslova. Mexičané dodnes žijí ve velkých rodinách, a když mají tu možnost, rádi vás pozvou k sobě domů a pohostí. Podělí se s vámi, i když toho někdy moc nemají. Kde se nají dvacet, tam se nají i dvacet jedna. Pak vás políbí na tvář, obejmou a život jde dál. Nemusíte být velcí přátelé, aby se k vám takto chovali. V jejich případě jde spíš o jakousi lidskou sounáležitost…

Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Mexiko