Žena v balijském oděvu důstojně nese každodenní obětiny. Její vznešený klid koresponduje se vznešeností zahrady, která je po ránu stále ještě osamělá a čeká na své první hosty. V nádrži tiše zurčí voda a klid přerušuje jenom ozvěna bagančat doléhající zpoza zdi – vojenská jednotka vyrazila do ulic Klungkungu na své každodenní cvičení.
Před sto lety se v těchto místech rozprostíral palác nejmocnějšího balijského království, dnes zde osaměle trčí čtyři stavby, podle nichž lze vystopovat moc místních vládců. Větší část královského paláce s nádvořími, zahradami a altány padla za obět holandské invazi. Tady se odehrál poslední puputan – sebevražedný akt zoufalství, kterým se balijská aristokracie vydala na smrt přicházející z hlavní holandských pušek.
Čtvercový areál o stranách 150 m dlouhých vyplňovaly nádvoří, zahrady i dřevěné altány obklopené vodními příkopy. Na výstavbě celého komplexu se podíleli přední řemeslníci a umělci, mísilo se zde umění s okázalostí. Palác byl původně menší než dnes, rozšířen byl teprve za holandské vlády. Nejzajímavější dochovanou stavbou je Kertha Gosa, Síň spravedlnosti. Panovník měl odtud jasný výhled na celý areál a také město i okolí. Stačilo zašeptat a půvabná dívka z ulice se ocitla mezi jeho četnými manželkami. Tady král mohl poslouchat své vysoké kněze předčítající z posvátných knih na palmových listech a setkávat se se soudci. Nejednalo se však o tribunál v západním slova smyslu. V Síni spravedlnosti se projednávaly spory, které přesahovaly místní úroveň. Běžné případy ve vesnici řešili kněží společně s radou starších. Obviněný v Kertha Gosa scházel, aby nemohl svou přítomností rituálně znečistit královský palác.
Po dobytí Holanďany se Kertha Gosa v roce 1909 stala oficiálním soudním dvorem Klungkungu, v tribunálu zasedal i holandský zástupce, který nebyl zvyklý sedět na zemi, a tak přibyla křesla, místo vyhrazené králi zdobí lví hlava. Obvinění se již museli dostavovat, klečeli před soudci, a když pozvedli hlavu, spatřili nad sebou bohatou výzdobu připomínající stínové divadlo. Tento malířský styl se zrodil ve vesnici Kamasan ležící asi tři kilometry jižně od Klungkungu.
Hlavní část panelů zabírá příběh Bhímy Swargy, který je společně s bratry vyslán svojí matkou, aby z pekla vysvobodil duše svého otce a jeho druhé ženy. Po jejich vysvobození má pro ně získat od bohů nektar nesmrtelnosti. Příběh se okrajově objevuje v Mahábháratě, ale verze zobrazená v Klungkungu je čistě balijská. Celkem 267 panelů zabírá devět řad, hlavní příběh Bhímy prochází pěti z nich.
Bhíma výrazně vybočuje z řad postav vyskytujících se na jednotlivých panelech. Okolo pasu má černobílou látku, na tváři mu raší knír, jeho kůže je tmavší než kůže jeho bratrů, pouze u něj zdobí pravý palec dlouhý nehet. Příběh začíná ve druhé řadě v severovýchodním rohu a dále pokračuje ve směru hodinových ručiček. K nejzajímavějším částem patří výjevy trestů pro hříšníky. Na jednom z panelů dvě ženy a muž kráčejí po kládě zavěšené nad plameny, zdola přihlížejí děti. Jde o ženy, které podstoupily interrupce…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Bali