Bali

Kokosové palmy se sklánějí nad monumentálními rýžovými terasami, ženy s vysokými ovocnými obětinami na hlavách elegantně kráčejí do chrámu, vzduch protínají vibrace ladných tanečních pohybů. Tak vypadá ráj. Tak vyhlíží indonéský ostrov Bali. Alespoň v očích západního světa posledních sto let, poté, co Holanďané zlikvidovali velkou část domácí nobility a na ukojení svého špatného svědomí začali Bali budovat jako živoucí muzeum. 

Krásy ostrova nejlépe vyniknou, pokud přilétáte na Bali ze severu. Ještě než se snesete na mezinárodním letišti Ngurah Rai, které otevírá brány k turisticky nejvytíženějšímu jižnímu pobřeží, bude se pod vámi za dobré viditelnosti odvíjet zelený koberec, ze kterého se zvedají kužely aktivních balijských sopek v čele s nejvyšší jménem Agung, sahající do výšky 3142  m n. m. (v poslední době se často objevuje také údaj nižší – 3031 m). Na to, o jak malé území jde, zde příroda rozhazovala až rozmařile. K rozmanitému charakteru krajiny přispěly i balijské dovedné ruce, a tak hluboké rokle s řekami se střídají s malebnými kaskádami rýžových polí.

Podle místní představy ostrov leží na zádech obří želvy, která svými pohyby způsobuje občasná zemětřesení, moderní věda však Bali považuje za součást tzv. ohnivého prstence, pásu aktivních sopek táhnoucího se po obou stranách Pacifiku. Na Bali se nachází pět aktivních vulkánů, které svou činností zúrodňují půdu a pomáhají vytvářet velice příhodné podmínky pro zemědělství.

Bali se rozkládá na ploše 5632 km², ze severu na jih měří zhruba 80 km a od západu k východu 150 km. Ať budete bydlet kdekoliv, na kterékoli místo na ostrově to nebude trvat déle než den jízdy. Z celkové plochy Indonésie tvoří Bali pouze 0,3 %, jeho pověst a počet turistických návštěv však tento podíl značně převyšují. V zahraničí je Bali mnohem známější než oba jeho sousedé – na západě Jáva a na východě Lombok. Proslulost Bali je natolik velká, že někteří turisté ho zprvu ani nepovažují za součást Indonésie. Jaký rozdíl oproti 30. letům 20. stol., kdy mexický malíř Covarrubias a jeho žena museli na mapě hledat drobný bod východně od Jávy, protože nenašli nikoho, kdo by o Bali kdy slyšel.

Svou flórou a faunou se Bali podobá asi 2 km vzdálené Jávě, zatímco od východněji položeného Lomboku se v mnohém liší. Přírodovědec Alfred Russel Wallace si povšimnul, že na ostrovech východně od Bali má druhové složení fauny blíže k Austrálii. Vysvětlení tohoto jevu leží v době ledové, kdy západní ostrovy byly spojeny s Asií, východní s Austrálií a obě pevniny od sebe odděloval pás velmi hluboké vody. Zoogeografická hranice mezi oběma oblastmi se dnes označuje jako Wallaceova linie. Bohatost místní přírody vidíte i cítíte třeba v podobě četných orchidejí, ibišků nebo jasmínů. V některých místech se silnice proplétají doslova zelenými tunely. Volně rostoucí druhy doplňují proslulé balijské zahrady. Květiny tvoří i součást velkolepých náboženských slavností a rituálů. Některé živočišné druhy z volné přírody již vymizely, ale i tak se můžete na ostrově pořád setkat třeba s makaky, hulmany, muntžaky, kančily, cibetkami, různými letouny, ještěrkami a samozřejmě s mnohými ze skoro tří stovek ptačích druhů, jež na Bali žijí. Zvířecím symbolem ostrova je jeho jediný endemický obratlovec, kriticky ohrožená majna Rothschildova. Tento převážně bíle zbarvený špačkovitý pták se vyskytuje pouze na dvou místech, v národním parku Barat Bali a na ostrůvcích u jihovýchodního pobřeží, dohromady jde jen o něco víc než sto jedinců. Velmi bohatý je i podmořský svět s množstvím korálových ryb, poblíž Loviny, Candidasy a Padangbai můžete pozorovat delfíny.

Bali leží asi osm stupňů jižně pod rovníkem a tato tropická poloha mu dává poměrně stálou délku dne, vlhkost vzduchu i teplotu pohybující se převážně okolo 30 °C. Kdo se chce ochladit, musí se vydat do hor, kde bývá zhruba o pět stupňů chladněji. V období dešťů od října do března dostává Bali vydatný příděl vláhy, ačkoli i v nejdeštivějších měsících na začátku roku můžete zažít den bez jediné kapky. Z hlediska klimatu je ale nejvhodnější dobou pro návštěvu Bali období mezi dubnem a zářím.

Snad ještě zajímavější než balijská příroda jsou místní obyvatelé. Většina ze čtyřmilionové balijské populace se soustřeďuje na jižním pobřeží ostrova, v administrativním centru Denpasar žije 370 000 lidí. V převážně islámské Indonésii představuje Bali hinduistickou enklávu, neboť toto náboženství zde vyznává asi 93 % obyvatel. Podobně jako v Indii, i balijští hinduisté se dělí do čtyř kast, bráhmana, kšatrija, vaišja a šúdra, na Bali však schází vrstva nedotknutelných, příslušníkům určitých kast nejsou zapovězena některá zaměstnání a sňatky se mohou uzavírat i mezi příslušníky různých kast.

Balijský hinduismus sahá svými kořeny k indickému hinduismu a buddhismu a mísí se s animistickými tradicemi původních obyvatel ostrova. V balijském světě plném tajemných sil se setkává sekala, to, co můžete vnímat smysly, a niskala, vše, co lze vnímat pouze v rovině pocitů. Zvláštní mystickou energií jsou obdařeny chrámy, hřbitovy, tržnice, kremační místa, hory, jezera a potoky. Silná je víra v leyaky, čarodějnice, zpravidla vdané ženy, které ovládají černou magii, vycházejí v noci a způsobují chaos, nemoci a smrt.

Podle balijské víry se svět nachází mezi dvěma antagonistickými silami, které je nutno udržovat prostřednictvím rituálů v rovnováze. Každý člověk si svými skutky určuje vlastní karmu, to, zda bude po smrti oceněn nebo potrestán. K dobré karmě mohou přispět dobré skutky, obětiny, posvátné tance. Po smrti stráví člověk v závislosti na karmě určitý čas v nebi a pekle. V novém životě se pak podle skutků v tom předchozím narodí ve vyšší či nižší kastě nebo dokonce jako zvíře. Po mnoha převtěleních duše konečně dosáhne stavu nirvany. K reinkaranci dochází podle balijské víry velice rychle, zemřelý se může znovu narodit již v následující generaci.

Díky jejich četnosti se Bali plným právem označuje také jako ostrov bohů. Hinduistická trojice Brahma stvořitel, Šiva ničitel a Višnu udržovatel představuje tři aspekty jednoho boha známého na Bali jako Sanghyang Widi Wasa. Toto nejvyšší božstvo je vždy přítomno, ale zůstává neviditelné a v chrámech mu je vyhrazena prázdná svatyně nebo trůn. Četné rituály a ceremonie mají zabránit, aby svět neupadnul do zmatku. Hlavní svátky Galungan a Kuningan jsou určeny bohům, kteří sestupují na Zemi a dočasně se usazují v chrámech. Po tři dny se do balijských svatyní přinášejí obětiny, tančí se a zpívá. Všechny akce na Bali se plánují podle příznivých dnů v kalendáři.

Většina Balijců dodržuje dvanáctiměsiční lunární kalendář saka a 210denní rituální cyklus pawukon. Tyto paralelní kalendáře obsahují spoustu svátků. Saka je založen na fázích měsíce, každý kalendářní měsíc začíná s novem, uprostřed je úplněk, purnama. Pawukon je extrémně komplikovaný cyklus deseti oddělených týdenních systémů, v nichž týden může mít jeden, dva až deset dní. Nejdůležitější dny jsou ty, v nichž se prolínají významné dny z jednoho systému s významnými dny z jiného systému. Hlavní náboženské slavnosti se odehrávají v období 42 dnů mezi Galunganem a Kuninganem. Původ mají ve starověkém svátku sklizně a provázejí je velkolepé obětiny včetně zvířecích a vztyčování bambusových sloupů penjorů. Větší obřad se odehrává každých 5, 10 a 25 let. Největší rituální obřad Eka Dasa Rudra se koná jednou za 100 let nebo v časech velkého nebezpečí. V minulém století se konal dvakrát, v roce 1963 a 1979, poprvé však skončil katastrofální erupcí sopky Agung.

Balijský Nový rok, Nyepi, zpravidla připadá na březen nebo duben. Jedná se o unikátní svátek, jehož cílem je přimět zlé duchy, aby opustili ostrov a vrátili se do podsvětí. Samotnému Nyepi předchází bujarý podvečerní průvod obřích masek ogoh ogoh, následující den se však nad ostrovem rozhostí ticho. Omezení během Nyepi se týká jídla, pití, kouření, není dovoleno rozdělávat oheň nebo opouštět dům. V liduprázdných ulicích se pohybují pouze hlídky, které dohlížejí na dodržování tohoto pravidla. V den, kdy jsou zapovězeny jakékoliv aktivity, je dokonce uzavřeno i mezinárodní letiště.

Na rozdíl od jiných částí Indonésie Bali nepodlehlo islámu a po dlouhá léta se vyvíjelo i mimo pozornost evropských kolonizátorů, a tak se může pochlubit nepřetržitou kulturní tradicí stále zakořeněnou v komunitních i rodinných svazcích. Dodnes se Balijci organizují do banjaru, vesnického sdružení, subaků sdružujících majitele rýžových polí a do chrámových kongregací pemaksan.

Nejstarší dějiny Bali zahaluje mlha upředená z domněnek a legend. Původní obyvatelé se na ostrově objevili někdy před 4000 lety a přišli asi z Tchaj-wanu. První hmotné důkazy jsou staré zhruba 2000 let. Pozoruhodným artefaktem je zejména největší bronzový buben v jihovýchodní Asii. Kontakty s hinduisty a buddhisty na sousední Jávě, rozvíjené od 8. stol., vedly k mísení indických prvků s domácí kulturou. Balijští vládcové se zhlédli zejména v konceptu panovníka jako převtělení hinduistických bohů.

V roce 1284 Bali dobyl javánský král Kertanegara, zakladatel mocné říše Majapahit. Balijcům se krátce nato podařilo získat asi na padesát let nezávislost, ale v polovině 14. stol. ostrov opět ovládnul Majapahit vedený legendárním velitelem Gajah Madou. Na konci 14. stol. vzniklo prosperující umělecké a mocenské centrum v Gelgelu. Zlatý věk Bali přichází v 16. stol. Na sousední Jávě vítězí islám a na Bali se uchylují ti, kteří nové náboženství nechtějí přijmout. Bali se tak stává novým domovem pro aristokracii i četné umělce.

V následných sporech se mocenské kyvadlo vychyluje z Gelgelu do nedalekého Klungkungu. Vládce Klungkungu užívá titul déva agung, nejvyšší král Bali, a na 200 let se stává autoritou uznávanou i ostatními balijskými královstvími. Jejich jména se kromě Mengwi používají pro názvy dnešních správních jednotek, tzv. regentství (kabupaten) – Karangasem, Badung, Gianyar, Tabanan, Buleleng, Bangli, Negara a Klungkung. Okolní svět však Bali zná v 17. a 18. stol. zejména jako ostrov řemeslníků, krásných žen a otroků – zajatců, trestanců a dlužníků, které čínští obchodníci vykupovali od balijských vládců a prodávali až do tak vzdálených zemí jako jižní Afrika. Obchod s otroky byl zrušen až v roce 1859.

První noha Evropana vstoupila na ostrov roku 1597, kdy k Bali dorazila holandská výprava Cornelise de Houtmana, který si ostrov oblíbil natolik, že ho dokonce nazval malým Holandskem. Balijský král z evropských zápisků vychází jako sympatický tlouštík obklopený 200 manželkami a 50 muži trpasličího vzrůstu, který přijel v kočáře taženém dvěma bílými buvoly. Z doby Houtmanovy výpravy pochází také první dlouho používaná mapa ostrova.

Dva muži z Houtmanovy posádky se stali prvními cizinci, které Bali zcela okouzlilo. Když nastal čas k návratu, odmítli se nalodit a usadili se v Gelgelu.

Přes Houtmanovu návštěvu Bali zůstávalo po 300 let mimo hledáček holandských kolonizátorů, kteří se zaměřovali zejména na mnohem lukrativnější ostrovy koření Moluky a na Jávu. Teprve ve 30. letech 19. stol. se Holanďané rozhodli podrobit si i Bali, aby se případně nestalo místem, odkud budou strategické námořní oblasti kontrolovat Angličané. Definitivní ovládnutí ostrova však zabralo půl století prudkých bojů, na jejichž konci stály masové rituální sebevraždy, puputany, balijské aristokracie v Denpasaru a Klungkungu. Zprávy, popisující zoufalý poslední boj balijských vládců, se v Evropě setkaly s velice nepříznivou reakcí, a tak se noví vládcové ostrova rozhodli představit Bali jako živoucí muzeum vhodné pro počínající turistických ruch. V roce 1928 byl otevřen v Denpasaru první hotel a Bali si připsalo první stovky turistů, kteří zde mimo tropické přírody mohli nahlédnout i do exotického světa balijských králů. Vůbec první turista na Bali, člen holandského parlamentu van Kol, svým následovníkům radí: Chcete-li se setkat s balijskými aristokraty, vydejte se za nimi nejlépe časně ráno, když ještě nejsou pod vlivem opia nebo zaneprázdněni kohoutími zápasy.

Nezávislosti se Bali spolu s celou Indonésií dočkalo až po druhé světové válce. Holanďané se snažili svoji pozici v teritoriu udržet, jak o tom svědčí i krvavá bitva u Margy, kde devětadvacetiletý balijský plukovník I Gusti Ngurah Rai obklíčený holandskými silami vedl se svou jednotkou útok, jenž svojí bezvýchodností připomínal rituální puputany. Ostrov bohů a tanečnic se však záhy měl stát dějištěm ještě dramatičtějších událostí, které krvavě uzavřely narůstající spory mezi nejvlivnějšími silami nezávislé Indonésie – islamisty, armádou a indonéskými komunisty, ve své době početně třetí nejsilnější komunistickou stranou po Číně a Sovětském svazu. Po neúspěšném pokusu o levicový puč v Jakartě 30. září 1965 se po celém souostroví přehnala vlna vraždění, jejímž terčem se stali komunisté a jejich sympatizanti. Na Bali nabyl teror až mystických podob a za oběť mu padlo snad až 100 000 lidí, celkem 5 % jeho tehdejších obyvatel. Nový vládce země, generál Suharto, rychle upevnil svoji moc a nepustil ji po tři desítky let. Bali získalo v suhartovské Indonésii roli turistického ráje, která s sebou přinesla převratné změny. Odvrácenou stránku vzrůstající závislosti původně dominantní agrární balijské společnosti na cestovním ruchu ukázaly teroristické bombové útoky v Kutě v roce 2002, kde muslimští extrémisté zabili 202 lidí včetně 164 zahraničních turistů. Pro balijský cestovní ruch a na něj navázaná další odvětví znamenaly výbuchy úplnou katastrofu, ale problémy, které Bali přinášejí turistika a moderní globalizovaný svět, se neomezují pouze na terorismus. A tyto problémy nezačaly ani neskončily s rokem 2002. Odlišné náhledy na to, jak naložit s přicházejícími turisty, prohlubují generační rozpory a vystavují pokušení zavedená pravidla – příkladem je výstavba golfového hřiště nedaleko chrámu Tanah Lot. Neustále rostoucí počty turistů znějí slibně ve statistikách, ale kladou větší a větší nároky na vodní zdroje. Malebná rýžová pole ustupují stále četnějším vilám, které si zde stavějí cizinci nacházející na Bali svůj druhý domov. Ze zemědělství se Balijci přesouvají do sektoru služeb a na rýžových polích začíná scházet pracovní síla. Znečištění postupně ohrožuje i balijské zlaté vejce – nevábný stav pláží na jižním pobřeží v období deštů zaznamenala i zahraniční média. Někteří Balijci mluví o tom, že svůj ostrov přestávají poznávat. Zda tomu tak bude i nadále, záleží rovněž na těch, kteří do tohoto tropického ráje přijíždějí.

Bali