Absolutní teokracie
„Když je něco nej, tak to vždycky přitahuje. Vatikánský stát je nejmenší svou rozlohou i počtem obyvatel, ale když uvážíme, že se na tomto teritoriu nachází Berniniho kolonáda, Michelangelova kopule, poklady vědy a umění v archivech, galeriích, knihovnách a muzeích, přidáme hrob knížete apoštolů svatého Petra, můžeme říct, že je to území malé rozlohou, ale obrovské svým kulturním a duchovním bohatstvím,“ říká monsignore Marcel Šmejkal, jediný Čech s vatikánským občanstvím.
Městský stát Vatikán byl založen roku 1929 na základě Lateránské smlouvy. Jeho území o rozloze 44 ha přibližně odpovídá deseti pražským Václavským náměstím. Státní hranici s Itálií o délce 3,2 km, samozřejmě nejkratší na světě, tvoří většinou vysoké cihlové zdi s baštami, postavené v 16. stol. Součástí jsou i Leonské hradby, jež jsou zbytkem původního opevnění Vatikánu, které nechal v polovině 9. stol. postavit papež Lev IV., aby chránily baziliku a hrob sv. Petra. Do Vatikánu je přístup pěti branami, které střeží příslušníci švýcarské gardy a vatikánského četnictva. Volně přístupné jsou bazilika sv. Petra a náměstí, kde hranici tvoří travertinový pás v dlažbě, spojující obloukem křídla kolonády. Území také zahrnuje papežskou rezidenci Apoštolský palác s 1400 místnostmi, budovy Vatikánských muzeí, mnohé další stavby a vatikánské zahrady.
„Vatikánský stát je stát jako každý jiný, je to určité ohraničené území, které má svou svrchovanost, samostatnost a nezávislost. Vedlo toho existuje Svatý stolec jako vrcholná instituce katolické církve. Jedná se o dva samostatné subjekty mezinárodního práva, jež spojuje osoba jejich nejvyššího představitele, jímž je papež,“ vysvětluje monsignore Šmejkal. Vatikán je teokratickou absolutní monarchií v čele s papežem, jenž vládne plnou legislativní, výkonnou i soudní mocí. Papež je nezpochybnitelná autorita a proti jeho rozhodnutí není odvolání. Vatikánský stát mu umožňuje vykonávat funkci hlavy katolické církve nezávisle na okolním světě a poskytuje mu k tomu veškerý servis. „Historie potvrzuje, jak je to důležité. V době první světové války papežský stát neexistoval, zanikl roku 1870, a tak například všichni velvyslanci zemí, jež byly ve válečném stavu s Itálií, museli opustit Řím, což omezilo diplomatickou aktivitu i charitativní práci. Situace se změnila po podpisu Lateránských smluv, což se projevilo za druhé světové války, kdy diplomaté znepřátelených zemí našli útočiště uvnitř hradeb Vatikánu a mohli pokračovat v činnosti u Svatého stolce. Jednodušší byla i humanitární činnost v tomto období,“ dodává monsignore Šmejkal, „dokonce, když došlo v roce 1943 k obsazení Říma německými vojsky, tak Vatikán včetně exteritoriálních území praskal ve švech, protože se stal útočištěm římských židů a uprchlíků, pronásledovaných německými okupačními vojsky.“
Zvláštní postavení Vatikánu se projevuje zejména v jeho politické a byrokratické organizaci, rozdělené do dvou různých právních útvarů. Svatý stolec i Vatikánský městský stát mají vlastní zaměstnance a představitele a rozlišovat mezi nimi není snadné. Nejvyššími poradními orgány papeže v církevních záležitostech jsou církevní koncily, kolegium kardinálů a biskupský synod. Praktické řízení Vatikánu a římskokatolické církve je v pravomoci římské kurie, složené ze státního sekretariátu, vlády řízené guvernérem a devíti posvátných kongregací, jež jsou vlastně církevními ministerstvy, v čele s prefekty. Jsou to například kongregace víry, dědička někdejší inkvizice, kongregace biskupů, kléru, evangelizace národů, záležitostí světců, institutů posvěceného života neboli dozoru nad církevními řády a podobně. Paralelně s těmito kongregacemi funguje dvanáct církevních rad, tři tribunály, šest komisí a další orgány. Ve všech úřadech Svatého stolce působí kolem 2800 lidí.
Nejmenší stát na světě má logicky i nejméně občanů. Podle údajů zveřejněných letos na jaře má vatikánské státní občanství 572 osob, z toho je 32 žen. Od roku 2005 se tento počet zvýšil o patnáct. „Vatikán má asi osm stovek obyvatel, ne všichni mají vatikánské občanství, ne všichni s občanstvím skutečně ve Vatikánu žijí. Já mám vatikánské občanství a bydlím ve Vatikánu, dalších 352 občanů pobývá většinou na zahraničních nunciaturách, kde jako nunciové neboli velvyslanci spolu s dalšími diplomaty zastupují zájmy Svatého stolce,“ doplňuje monsignore Šmejkal, jenž působil jako sekretář nunciatury v Gruzii, Arménii a Ázerbájdžánu. Kromě něho žije ve Vatikánu ještě jeden Čech, nemá ale vatikánské občanství, podobně jako další více než dvě stovky duchovních a řádových sester. Navíc pracují ve Vatikánu asi dva tisíce zaměstnanců, kteří každý den do papežské enklávy dojíždějí z Říma a okolí.
K vatikánským nej… patří i zdejší železnice, nejkratší na světě. Trať vede do Vatikánu z nádraží sv. Petra v Římě a prochází bránou, uzavřenou posuvnými masivními železnými vraty. Zdobí ji velké znaky Pia XI., za jehož pontifikátu byla v roce 1932 vybudována. Z 852 metrů kolejí jsou ale jen tři stovky položeny na vatikánském území. Osobní dopravě sloužila železnice jen výjimečně, sám Pius XI. ji nikdy nevyužil, přestože se vatikánské nádraží honosí bohatými dekoracemi a luxusním nábytkem, aby mohlo sloužit reprezentačním účelům. Budovu v eklektickém slohu zdobí zvnějšku travertinové obložení a umělecká díla, mimo jiné basreliéfy s biblickými motivy cestování, lodí sv. Petra na jednom křídle a ohnivým kočárem proroka Eliáše na druhém.
Vatikán má také vlastní polikliniku a lékárnu, jež je podle Římanů nejlépe zásobená v celém městě. Funguje od roku 1874, kdy si na přání státního sekretáře Antonelliho otevřel malou místnost k uchování léků pro papeže a další čelní představitele církve člen řádu sv. Jana Božího Eusebius Ludvig Fronmen, který před tím vedl lékárnu v jedné římské nemocnici. Stalo se tak krátce poté, co se papežové po zániku papežského státu dostali do izolace a byli, byť dobrovolně, odříznuti od okolního světa. Od roku 1929 sídlí vatikánská lékárna na současném místě, poblíž supermarketu a pošty, a stále ji vede řád sv. Jana Božího. A opravdu se v ní dají získat jinde v Římě nedostupné léky, navíc za nižší ceny.
Vatikánští občané a zaměstnanci využívají i další výhody. U vatikánské pumpy načerpají o něco levnější benzín a v místním obchodě nakoupí levnější potraviny. Supermarket Annona, pojmenovaný podle starolatinského označení pro potraviny, prodává jen držitelům karet zvaných tessera, jež mohou vedle obyvatel a zaměstnanců Vatikánu získat i lidé, kteří jsou nějak s Vatikánem spojeni, včetně diplomatů z cizích zemí, akreditovaných u Svatého stolce. Vybranou klientelu má také Institut církevních záležitostí neboli vatikánská banka, jež sídlí v baště sv. Mikuláše. Účet si může otevřít pouze ten, kdo žije nebo pracuje ve Vatikánu, členové římské kurie, představení církevních řádů, vysocí církevní hodnostáři a kromě nich jen úzký okruh italských občanů. Finanční operace banky a akciové podíly v nejrůznějších průmyslových společnostech přinášejí vatikánskému státu vysoké důchody. Banka sází na konzervativní investice, hlavně státní dluhopisy, jen z malé části na akcie. Banka také zhodnocuje vysoké odškodnění, které Vatikán dostal v roce 1929 od Itálie. Hospodaření Svatého stolce a Vatikánského státu není zcela průhledné. Zveřejněná uzávěrka za rok 2010 ale vykazuje u obou subjektů přebytek a v případě banky zisk. V časech ekonomické krize se takovými výsledky nemůže pochlubit každý.
Další články z vydání o Vatikánu zde