Alaska Highway
Po útoku na Pearl Harbor si Američané i Kanaďané uvědomili zranitelnost Aljašky. Existoval sice už projekt silnice, která by Aljašku spojila s „dolními 48“ přes území Kanady, ale v době míru se nebral, zvláště z kanadské strany, až příliš vážně. Druhá světová válka vše podstatně urychlila a ve chvíli, kdy se japonské jednotky vylodily na dvou aleutských ostrovech, začalo být jasné, že se hraje o rychlost.
V době, kdy Japonsko zabralo zmíněné ostrovy, se už na hranici kanadských provincií Alberta a Britská Kolumbie přesunovaly vojenské jednotky a technika z USA. Jako výchozí bod bylo vybráno prérijní městečko Dawson Creek, které bylo snadno dostupné po stávajících komunikacích. Projektu ALCAN (Alaska Canada Military Highway) se zúčastnilo sedm ženijních pluků americké armády – čtyři bělošské a tři černošské, protože tehdy ještě existovala v armádě segregace. V březnu 1942 zahájilo zhruba 11 500 vojáků a 7500 civilistů stavbu jednoduché štěrkové silnice velmi těžkým terénem tajgy a tundry. Překonat močály a bažinatá rašeliniště stálo armádu řadu těžkých strojů i lidské životy. Jak ženisté postupovali hlouběji do nepřístupné divočiny, objevovaly se před nimi další problémy. Například kvůli zásobování palivem musel být natažen provizorní ropovod do narychlo postavené rafinerie ve Whitehorsu.
Stavební čety, které postupovaly z obou stran, se setkaly 20. 11. 1942 v západní části teritoria Yukon na místě zvaném Soldierʼs Summit. Stavba byla téměř 2500 km dlouhá a včetně 140 mostů vznikla za neuvěřitelných osm a půl měsíců. Hned po dokončení začaly vylepšovací práce, které mnohdy trvají dodnes.
Během let byla silnice v řadě míst napřímena, takže se celkově zkrátila asi o 150 km, a získala na většině své délky asfaltový povrch. Pro veřejnost byla otevřena už v roce 1948 a dnes je známa pod názvem Alaska Highway. Tvoří jednu z hlavních přístupových cest na Aljašku a mezi květnem a říjnem po ní projede každým rokem přes 300 000 cestujících.
Alaska Highway začíná v nevelkém městě Dawson Creek v provincii Britská Kolumbie a první kilometry vedou ještě prériemi. Po překročení Peace River najíždí do předhůří severní části Skalistých hor. Až k řece Muskwa vede souběžně s hlavním hřebenem, ale v městečku Fort Nelson se otáčí směrem na západ a pokračuje přes Skalnaté hory. Bývalá obchodní stanice Severozápadní společnosti a za 2. sv. války důležitá letecká základna je na dlouhou dobu poslední výspou civilizace. Odtud se silnice vine téměř liduprázdnou krajinou s nádhernými panoramaty zasněžených horských vrcholků…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Aljaška