Každá mince má dvě strany, a tak i provincie Alicante má dvě tváře. Tou první, velmi přitažlivou, je pobřeží Costa Blanca. Tou druhou, méně známou, skrývající krásu uvnitř, je alicantské vnitrozemí.
Provincie Alicante je jednou z nejhornatějších provincií Španělska. Její dominantou je pohoří Sierra de Aitana, jehož nejvyšší vrchol dosahuje výšky 1557 m n. m. Zdánlivě to není omračující výška, ale moře je nedaleko a v zimě je masiv běžně pokryt sněhem. Na masiv Aitana nazývaný „střecha Alicante“ si lze vyšlápnout, trasy jsou dobře značené, ale není možné dosáhnout nejvyššího bodu – kolem něj se totiž rozkládá vojenská základna.
Nejčastějším turistickým cílem ve vnitrozemí Alicante je Guadalest. Dominují mu ruiny pevnosti z 11. stol., kterou kdysi vystavěli muslimové. Stávala na skalnatém ostrohu a díky strategické poloze hrála ve středověku i novověku důležitou roli. Zničila ji až zemětřesení v letech 1644 a 1748 spolu s tím, že během války o španělské dědictví byla pevnost v roce 1708 vyhozena do povětří. Dnes je však nejpřitažlivější obec jako taková, která v roce 2016 dokonce vstoupila do Federace nejkrásnějších vesnic světa. Velkou kuriozitou jsou dvě zdejší muzea miniatur. Můžete tam vidět býčí arénu na špendlíkové hlavičce, mravence hrajícího na housle, obraz El Greca namalovaný na zrnku rýže nebo portál a zvonici v Guadalestu zhotovené na necelé čtvrtině centimetru. Autorem je místní umělec Manuel Ussa, jehož autoportrét vyrytý do zrnka písku také spatříte mezi mnoha exponáty.
Další překvapivě krásné horské prostředí leží nedaleko přímořského letoviska Benidorm. Ten se sice svými mrakodrapy škrábe až do nebes, ale přírodní kulisu mu tvoří pohoří Cordilleras Prebéticas, konkrétně hora Puig Campana. S nadmořskou výškou 1410 m a vzdáleností 7,8 km vzdušnou čarou od Středozemního moře je nejvyšším vrcholem Pyrenejského poloostrova z hlediska blízkosti pobřeží. Její charakteristický profil s dvěma vrcholy je viditelný z mnoha míst provincie. Vyniká zvláštním tvarem, který připomíná obrovský zvon – odtud i její název „Zvonová hora“. K rozsedlině na vrcholu Puig Campana se váže legenda, podle níž ji vytvořil obr Roland, když svým mečem vysekl kus skály. Ten spadl do moře, kde od té doby spočívá jako ostrůvek Benidorm. Na horu lze vystoupat různě náročnými cestami. Ta nejméně schůdná, určená pouze pro horské běžce, vede přes jižní stěnu hory, která se nazývá Marietesova rokle. Tady se každoročně koná závod, jehož stoupání popisuje název sám, Vertical Kilómetro.
V srdci provincie Alicante se mezi vinicemi po obou stranách řeky Vinalopó tyčí desítky pevností, v nichž je stále slyšet tlumená ozvěna dávných bitev. Zdejší Hradní stezka měří něco přes 100 km a koncentrace hradů kolem ní patří k největším nejen ve Španělsku, ale v celé Evropě. Důvody jsou dva – významná maurská přítomnost v dobách vlády Al-Andalusu a pozdější existence hranice mezi křesťanskými královstvími Kastilie a Aragonie v její blízkosti.
Svou majestátností vyniká mezi všemi hrad Atalaya, nazývaný také podle města ležícího pod ním Villena. Je to robustní vojenská stavba arabského původu z 12. stol., která byla v 15. stol. obnovena a rozšířena. Nechrání ji příkop, ale zato má dvojité obranné hradby s 12 věžemi a mohutný donjon. V prvním patře se tam dochovala tradiční almohadská žebrová hvězdicová klenba, která je téměř ojedinělým příkladem v celé hispánské vojenské architektuře. Hrad byl dobyt až napotřetí, v roce 1244 Jakubem I. Dobyvatelem. Později se na jeho částečné zkáze podepsali Francouzi, nejdříve při válkách o španělské dědictví v roce 1707 a pak v roce 1813, kdy Španělsko vedlo válku o nezávislost. Zajímavostí jsou graffiti uvnitř věže, které zde zanechali vězni, když v 18. stol. sloužila pevnost jako vězení…
Úplné znění článku naleznete v tištěné podobě časopisu Země světa – Valencie